Ještě než se tu na Zemi začal hemžit – si říká sapiens, tak zde platil zákon džungle. Sysel nikdy nesežral lva, rys tygra, holoubě orla, mravenec mravenečníka, žába čápa. Žralok vždy, když se mu ji podařilo chytit – sežral tresku, krokodýl antilopu, když potřebovala přeplavat řeku, káně si loví své myši, rosnatka okrouhlolistá své pavouky nebo mouchy, opice se nenechá sežrat veverkou, ještěrky si loví svůj hmyz a ne naopak, nejsilnější jelen si vybojuje ve stádě právo se pářit, lední medvědice nemá v živočišné říši konkurenta, když brání své mládě, Homo neanderthalensis vždy postupoval ve skupině proti vlkům a mamutovi společně, přežil – byl-li sám, vlci ho sežrali, mamut ho udupal, vyhrál silnější. Biologové by nám teď mohli přednést tisíce dalších příkladů z přírody - která v tomto punktu nemá výjimek, nemá, vždy vyhrává silnější, nejlepší, žádné porady, žádné hlasování, žádné rady poradců a našeptávačů, žádné verbální kejkle.

V těch – naštěstí ještě mnoha částech zeměkoule, kde člověk nepřevzal zcela správu nad krajinou se uplatňuje zákon džungle – zákon silnějšího, stále.

V 21. století máme za Zemi už však přes 7 miliard lidí a ti si Zemi rozparcelovali zhruba na dnešních 200 států, které se liší režimy - které v nich obyvatelé nastolili nebo různé klany nastolily.

Velmi rozšířený režim – mnoha podob, je také kapitalismus. V něm nevládne nejlepší nebo nejsilnější – ale nejbohatší nebo bohatí. ( teď si zatím nedávám úkol vysvětlovat či pídit se po tom, jak ke svým miliardám bohatí přišli, věřím Rockefellerům a Rothschildům, když oni tvrdí: na první milion se mě neptejte – ostatní jsou v účetních knihách)

Zajímavé, že těch - z celkového počtu lidí na planetě – není většina – naopak je jich drtivá menšina. Je úkolem necenzurované discipliny zvané někdy ekonomie – sdělit oné menšině – kolik lidí na planetě – tuto ovládá. Kolik bohatých rozhoduje téměř o všem co se v obcích krajích a státech děje. Co se tam smí či nesmí. Parlamenty v těchto kapitalistických zemích už nějaký čas vůbec neplní službu všem obyvatelům státu. Členové těchto parlamentů pouze poklonkují těm, díky nimž se do parlamentů dostali. Často vůbec jmenovitě nevědí – díky komu se tam vlastně dostali. Ten propletenec mafie v jednotlivých státech je takřka nekonečný. Je to problém. V kapitalismu nevládnou nejlepší ani nejsilnější – ale nejbohatší, nevládnou fysicky, psychicky a intelektuálně nejzdatnější – ale nejbohatší.