Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004. V červnu 2003 proběhlo referendum, v němž se pro členství vyslovilo přes 77 % hlasujících. Každý se rozhodl podle svého vědomí a svědomí. Za sebe jsem hlasoval po zkušenostech z RVHP proti. Mně se líbil koncept EHS, tedy obchodování, a ne diktatura politiků zejména z Německa, Francie a při našem vstupu i Velké Británie.

A mé nedůvěře dávají za pravdu. Svojí byrokracií, šíleným aparátem, komisaři EK, kteří nejsou voleni, ale jsou politicky schvalováni volenými orgány, tedy Evropským parlamentem a vládami členských států. Navržení komisaři vládami předstoupí se svojí obhajobou a řečí, proč jsou to právně o ni, kdo jsou prodanou pozici nejvhodnější. A po předvedeném výkonu čekají, jako gladiátoři po svých zápasech v Koloseu. Každý poslanec je na okamžik Caesarem s možností dát pomyslný palec nahoru, nebo dolů. Ještě větší terno je být úředníkem EK. Prý probíhají výběrová řízení. Ale znáte to...

Letos tomu bylo 22 let. A je faktem, že EU už dávno není to, co byla před těmi 22 lety. Nejde o to, že se rozšířila o další státy a dál se hodlá, pokud přežije, rozšiřovat. Některé státy, nebo spíše jejich politici, pod sliby občanům „modrého z nebe“ a hlavně vidině dotací se tam přímo hrnou. Jiní jsou hrnuti.

Brexit - nemá cenu rozvádět důvody. Už kolem toho bylo hodně řečí a hodně klacků pod nohy Velké Británii. Nakonec si jde Velká Británie svojí cestou. Emoce odezněly na obou stranách a vztahy se stabilizují. Což je dobře pro všechny.

Norsko - odmítá členství v Evropské unii hlavně kvůli obavám ze ztráty kontroly nad svým lukrativním rybolovem, zemědělstvím a bohatými zásobami ropy a zemního plynu. Norové si chtějí zachovat plnou národní suverenitu nad těmito strategickými sektory a vlastní měnou.

Dánsko - až napodruhé. Dánové v referendu 1992 smlouvu odmítli. A jak bývá v EU zvykem, bude se tak dlouho „demokraticky hlasovat“ a slibovat, jako král v pohádce Pyšná princezna "Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil!", až se dosáhlo v roce 1993 vstupu. „Pyšná EU“ získala dalšího vazala.

Norské voliče EU neláká. Ačkoliv se takto EU odráží v aktuálních politických tématech, v kampani před blížícími se parlamentními volbami se o ní nemluví. Příčin je více. Mezi voliči není chuť po změně. Norská ekonomika funguje dobře i v současném modelu. Z hlediska identity Norové preferují svou samostatnost a ani většině politických stran se do tématu členství v unii nechce vstupovat.

Švýcarsko - třešnička na dortu. Stažení přihlášky do EU v roce 2016. Důvod? Formální stažení přihlášky v roce 2016 bylo výsledkem dlouhodobých politických i ekonomických obav, které švýcarská společnost a politická reprezentace vůči EU sdílely. Švýcaři si spočítali, že plné členství by pro ně znamenalo ztrátu kontroly nad vlastní prosperitou a systémem vládnutí. Politické důvody:

• Ochrana přímé demokracie - Švýcarský politický systém stojí na referendech, kde občané mohou vetovat zákony přijaté parlamentem. Po vstupu do EU by evropské právo bylo nadřazené švýcarskému, což by vliv občanů na chod státu radikálně omezilo.
• Tradiční neutralita: Švýcarsko si zakládá na své staleté vojenské a politické neutralitě. Členství v unii, která rozvíjí společnou zahraniční a obrannou politiku, bylo vnímáno jako přímé ohrožení tohoto statusu.
• Ztráta suverenity a federalismu: Švýcaři odmítali, aby o jejich vnitřních záležitostech rozhodovali unijní úředníci a „cizí soudci“ v Bruselu a Lucemburku. Chtěli si zachovat decentralizovaný systém, kde mají největší moc jednotlivé kantony.
• Ekonomické důvody: Obrovské finanční náklady. Švýcarsko patří k nejbohatším zemím světa. Podle tehdejších propočtů by se po vstupu stalo masivním čistým plátcem do unijního rozpočtu, ročně by do Bruselu muselo odvádět 4 až 5 miliard švýcarských franků.
• Ohrožení švýcarských mezd: Švýcarsko má výrazně vyšší mzdovou hladinu a životní úroveň než zbytek Evropy. Panovaly velké obavy, že plný a nekontrolovaný volný pohyb osob a unijní pravidla trhu by vedly k dumpingu mezd a zhoršení pracovních podmínek pro domácí obyvatele.
• Daňová suverenita: Země si chtěla udržet kontrolu nad svými nízkými firemními a spotřebními daněmi (např. DPH). Vstup do EU by znamenal povinnou harmonizaci daní podle evropských standardů, což by zvýšilo daňovou zátěž.
• Ochrana finančního a bankovního sektoru: Švýcarské bankovnictví těžilo ze specifických regulací. Přijetí přísnějších a unifikovaných pravidel EU pro finanční trhy bylo pro tamní byznys nevýhodné.
• Zemědělství: Švýcarští farmáři jsou masivně dotováni státem a chráněni vysokými cly na dovoz potravin. Podřízení se Společné zemědělské politice EU by švýcarské rodinné farmy zlikvidovalo kvůli levnější unijní konkurenci.

Švýcarsko tak v podstatě došlo k závěru, že přístup na evropský trh si dokáže zajistit levněji a bezpečněji skrze balíčky bilaterálních dohod, aniž by se muselo vzdát politické samostatnosti a peněz. Co k tomu dodat. Odmítli a věděli proč. Tím odmítnutím si zachovali suverenitu vlastního státu.

Dopředu říkám, že hlasy jako: Nejsme Švýcarsko, nejsme dost dospělí na referenda? Obáváme se při přímé demokracii populistů a jiné zástupné důvody. Ale dámy a pánové politici, co se od nás necháváte volit. I volby jsou jistým druhem referenda. A na to jsme dost dospělí a vyzrálí? Dokonce tak, že předseda TOP 09 chce opět prosazovat právo volit už v šestnácti letech.

To jsou jen zdůvodnění, proč to nejde. Je to lež průměrných a podprůměrných politiků. Stačí jen hledat, jak to půjde. A přitom nám zamlčujete, že Švýcarská lidová strana (SVP) je politology, médii i mezinárodními analytiky všeobecně označována za pravicově populistickou a nacionálně-konzervativní stranu. Zároveň je to nejsilnější politická strana ve Švýcarsku.

Ale vraťme se k tomu, jak je to s tím, že jsme jen příjemci „darů“ EU. Tady je přehledná tabulka, pokud jsem někde udělal chybu, budu rád, když mi ji opravíte.

Finanční toky od 1. 5. 2004 – 31. 12. 2025:

(Čerpáno z dostupných informací s uvedením zdrojů níže) 

Všechny dotační programy spojené s Green Dealem (s výjimkou jednoho specifického fondu) jsou již započítány uvnitř dříve uvedené částky 2,11 bilionu Kč. 30 % musí jít k ochraně klimatu a ŽP - 633 mld. je vázáno na tyto projekty.

EU nám přispívá na úředníky zabývající se agendou EU 60 mld. Ale pozor, to není částka navíc, ta je součástí dotací, které jsme dostali (2,11 mld.) za dobu našeho členství v EU. Takže po odečtu máme na programy 2,050 mld. Vynaložené finanční částky ČR jsou 1,992 - 2,090 mld. Za ty roky se pohybujeme od plus 58 až po mínus 40 miliard.

Takže ona ta naše podřízenost nakonec i s tou takzavanou dotací bude 0:0. Tedy co nalijeme, vylijeme.

zdroje: Přehled finanční bilance ČR vůči EU (ZDE), Proč  nechce být Norsko členem EU (ZDE), Český rozhlas (ZDE), Které státy odhlasovaly členství v EU až na druhý pokus (ZDE)

Psali jsme:

Jiří Halík: Policejní Kocourkov v praxi

Jiří Halík: Zpoždění premiéra – bouře ve sklenici vody

Jiří Halík: Titanic aneb Ekonomika států EU. Věřte – nevěřte

Jiří Halík: Vlastizrádci, idealisté a užiteční id*oti aneb Pravdu neumlčíš