Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004. V červnu 2003 proběhlo referendum, v němž se pro členství vyslovilo přes 77 % hlasujících. Každý se rozhodl podle svého vědomí a svědomí. Za sebe jsem hlasoval po zkušenostech z RVHP proti. Mně se líbil koncept EHS, tedy obchodování, a ne diktatura politiků zejména z Německa, Francie a při našem vstupu i Velké Británie.

A mé nedůvěře dávají za pravdu. Svojí byrokracií, šíleným aparátem, komisaři EK, kteří nejsou voleni, ale jsou politicky schvalováni volenými orgány, tedy Evropským parlamentem a vládami členských států. Navržení komisaři vládami předstoupí se svojí obhajobou a řečí, proč jsou to právně o ni, kdo jsou prodanou pozici nejvhodnější. A po předvedeném výkonu čekají, jako gladiátoři po svých zápasech v Koloseu. Každý poslanec je na okamžik Caesarem s možností dát pomyslný palec nahoru, nebo dolů. Ještě větší terno je být úředníkem EK. Prý probíhají výběrová řízení. Ale znáte to...

Letos tomu bylo 22 let. A je faktem, že EU už dávno není to, co byla před těmi 22 lety. Nejde o to, že se rozšířila o další státy a dál se hodlá, pokud přežije, rozšiřovat. Některé státy, nebo spíše jejich politici, pod sliby občanům „modrého z nebe“ a hlavně vidině dotací se tam přímo hrnou. Jiní jsou hrnuti.