V souvislosti s nedávným skokovým zdražením energií na našem i celoevropském trhu se občané diví, jak je možné, že západoevropští lídři spolu s EU mohli dopustit spuštění Zeleného údělu, který prokazatelně zdražuje výrobu energie a ve výsledku tak snižuje životní úroveň střední třídy. 

Zelený úděl je ideologie, nikoliv záchrana planety

Odpověď je jednoduchá, nejen, že mohlo, ale v důsledku sebevražedné klimatické politiky bruselských a západoevropských elit k takovému skokovému zvýšení energií muselo dojít dříve nebo později.

Od roku 2008 Brusel vyhlašuje válku sodovkovému plynu (CO2) a dochází tak k násilnému utlumování energie vyráběné z fosilních paliv a jejímu nahrazování OZE, obnovitelnými (možná přesněji občasnými) zdroji energie. OZE nejsou stabilní, musí se dotovat (naše domácí zkušenost se solárními barony), a pokud vítr nefouká, sluníčko nesvítí, je tu problém, jaký dnes zažíváme. Dalším problémem je nutnost zálohování OZE, jinými slovy potřebují  zálohu tradičních zdrojů energie, což vše prodražuje. 

Občané si stále myslí, že bruselské orgány EU a čelní představitelé západoevropských vlád jednají racionálně. Proto na sociálních sítích i na nezávislých platformách se od odborníků na energetiku objevují racionální argumenty ve vztahu k násilnému přechodu k OZE, navrhují řešení, dokonce se setkáváme s tvrdými fakty (měřitelné údaje a grafy), jenže problém leží úplně jinde.