Člověk ovšem může být věřícím i v mnoha zdánlivě všedních ohledech. Například půjčí-li někomu peníze, tak věří, že mu budou vráceny. Věření v této souvislosti dostalo dokonce úřední název: věřitel.

Latinsky creditor.

Definice praví, že „toto označení vzešlo ze skutečnosti, že půjčující osoba věří, že jí dlužník splatí dlužnou částku."

Omlouvám se za zdánlivou nízkost a přízemnost tohoto věření ve srovnání s vírou teistickou. Jde však o skutečnost z tohoto světa, v němž stojíme nejednou před otázkou, komu – případně čemu – věřit.

U lidí se to může týkat těch blízkých, vzdálenějších a někdy i celých věkových skupin. Viz výrok Johna Lennona: „Nevěř nikomu, komu je přes třicet."
Nepodařilo se mi nikde vyšťourat, proč se to varování týkalo právě dotyčného věku, a ne dejme tomu 27 a půl roku. Případně 31 a čtvrt.