Zatímco taková Ostrava už před deseti lety nasadila první elektrobusy a Hradec Králové v loňském roce otevřel doslova ukázkový provoz průběžně dobíjených elektrobusů, v Praze u tohoto typu dopravy trvá období ekologického temna. Nic na to tomto faktu nemění ani to, že současné vedení Prahy se snaží negativní stav zvrátit.

Řešení za deset let je pozdní

Každý soudný občan ví, že stavby metra jsou časově náročné, tak na jednu až dvě tzv. pětiletky. Trasa metra D rychleji nebude. Stejně tak je občanovi známé, že stavby tramvajových tratí můžeme rovněž počítat na roky, a že rychlou změnu stavu škodlivých emisí je možné (vyjma omezení provozu automobilů) zajistit pouze výměnou autobusové dopravy za jinou. Zpoždění Prahy u ekologických vozidel veřejné dopravy je o to více překvapivé, že v České republice existují výrobci, kteří nejenže umí pozastavit téměř bezporuchová vozidla, ale umějí to i do tvrdých provozních podmínek. Kdo vlastně na pražské radnici ví, že české elektrobusy jezdily už na olympiádě v Soči? Navíc české výrobky jsou výrazně levnější a systém dobíjení z vlastní trakce jejich provoz výrazně, oproti zahraničním koncepcím, zlevňuje.

Odzkoušená kvalita

Současní čeští výrobci nabízejí odzkoušené jednotky s moderním designem, s možností výstavby nabíjecích stanic v depech, s možností rychlého dobíjení elektrobusů na trati, s výborným technickým řešení umístění baterií pro snadné výměny a opravy, a výčet dobrého mohl by pokračovat. O ceně ani nemluvě, neboť zahraniční produkce jsou mnohem dražší. A vše je možné si v řadě českých měst prohlédnout. Jenom v Praze téměř nikoliv.

V Praze sice najdeme zkušební provozy dvou výrobců a to Škoda Transportation a SOR z Libchavy, ale zatímco první jmenovaný výrobce by měl svůj zkušební provoz rozšířit, u druhého sice Praha odebere téměř dvě stovky autobusů, ale o závěrech a vyhodnocení zkušebního provozu jejich elektrobusu jezdícího z otočky u stanice metra Želivského do Vršovic se veřejně nikde moc nedozvíte.