U političky se očekává a vyžaduje tak nějak už určitá ráznost a skoro až tvrdost, protože jinak by tou političkou nemohla být, neobstála by v bitvách v těch nelítostných válkách o moc, vliv, pěkně po našem - koryta.

Není to ale nutné a bezpodmínečné, i tu politiku lze dělat s určitou grácií, laskavostí a především slušností. Jistě, vyžaduje to od té osoby nanejvýš moudrost, vzdělání, um a schopností přehršel. I takové političky se čas od času objeví a i mají úspěch. Protože i tvrdá slova se dají pronášet s určitou laskavostí a empatií, je-li třeba myšlenku dobrou a potřebnou, prospěšnou, prosadit, bojovat za ni. Ale tady je asi zakopaný ten pes, v tomto je to umění být opravdu dobrou političkou - mít myšlenku a vůbec myšlenkové pochody z ranku výše jmenovaného, být opravdu státotvornou, chtít prosazovat něco, co je přínosné a dobré pro lid obecný, občanstvo, voličstvo.

Hokynářské nezpůsoby, pavlačové poštěkávání, byť zabalené někdy do rádoby politické kultury, papouškování floskulí, z nichž jako ta pověstná sláma z bot vylézá jenom ta zlovolnost harpyje, snaha o osobní s stranický prospěch, to je to, co je charakteristické pro naše mladé političky současnosti. A jak se říká, napříč politickým spektrem.

Uštěkané jájistky, nezdravě ambiciózní, arogantní až agresívní, přímo bagroidní, jejichž neklamným poznávacím znamením je právě ta nemoudrost až hloupost, mnohdy nezkušenost a neznalost reálií běžného, normálního občanského života, je ale, naštěstí, zařazuje do čeledi jepičí, kde dřív nebo později končí. Jen si vzpomeňme na ten dívčí soubor političek z VV, který vedla ta několikadenní ministryně obrany, které pšenka nepokvetla ani náhlou změnou strany, kterou si narychlo a v nouzi vymyslela, a to tak, že bez rozumu a moudrosti úplně. Kdepak jim je ale konec...