Brexit nebrexit, pevni zůstaneme…

Zdařilá záchranná mise anglických venkovanů s názvem Brexit redaktorskému týmu Britských listů působí vrásky na čele. Vlastně se ukazuje, že i národ s tradicí multikulturního a téměř již zcela islamizovaného hlavního města se snad může zachránit. Eurosvazácká redakce však jaksi z nostalgie stále nazývá svůj titul Britskými listy, byť ve všech svých materiálech vystupuje protibritsky.

Ale pseudointelektuálské plkání o skvělosti jakéhokoli neslovanského dechu ze Západu, jakož i o naprosté nedostatečnosti všeho českého, slovenského nebo slovanského patrně název titulu i dnes stále opravňuje. „Britských“ témat o vynikajícím euromultikulturalismu, „našich hodnotách“, skvělých muslimských obohatitelech a věčně zlých a na hnůj se nehodících, vše špatné zaviňujících Rusech, je dost a dost. A redaktoři se činí. Zrovna včera mohl zaujmout podivuhodným filozofováním Karel Dolejší. „Raději otevřenou republiku než kritický liberalismus“ se jmenoval onen poučný traktát. A zejména myšlenky pod mezititulky „Otevřená republika“ a „Národní mýtus a funkční přístup ke kulturní pestrosti“ stojí opravdu za to.

Demokracie nikdy více

Demokracie má totiž odzvoněno, soudí soudruh Dolejší, důležitá je toliko republika a princip občanské společnosti. Dle jeho výkladu má rovněž odzvoněno i národ, to se ví. A že jsou jeho poučná slova psána v pokleslém dialektu většiny obyvatelstva České kotliny (jistě do budoucna Kotliny Václava Havla), máme tedy odzvoněno my, Češi. A bude se tomu říkat „právní stát“. Ocitujme si něco od pana Dolejšího.

„Jestliže vládne zákon, nikoli suverén (tedy ani lidová většina, která si odhlasuje, že pošle Židy do koncentráků), výkonná moc je vždy v principu omezena. Menšiny chrání Ústava a justice dbá o to, aby zaručená práva byla dodržována.“ Taková je prý draze zaplacená lekce z Druhé světové války a do budoucna tedy má být Ústavní pořádek silnější, než vůle většiny.