Zavazující, společně prolitá krev českých a slovenských bojovníků za svobodu i oficiálně stále ještě hovoří ze stránek dějepisných pramenů. Ale snaha umenšovat význam česko-slovenského cítění, česko-slovenského vnímání současnosti je evidentní.
Co bychom mohli rozbít, nebýt Československa? Tak jeho vznik oslavme...
Ve dnech 28. - 30.10 tohoto roku se politické reprezentace obou zemí předháněly ve vystavování svých vzájemných sympatií, jak jím předepisovaly pečlivě připravené scénáře, 100 let od vzniku Republiky Československé si v záři kamer vzájemně politici poklepávali po ramenou, ujišťovali se, jak k sobě oba národy mají blízko, jak se nám dobře žije a máme se rádi. Což o to, máme se rádi, to nám nemusejí říkat. Což o to, některým se žije lépe, většině snesitelně, to už se tak moc nezdůrazňovalo.
Ale vůbec nikdo z politických elit nevyjádřil sebemenší znepokojení z toho, že v současné napjaté době nemáme sebemenší vzájemnou záruku společného postupu na obranu Čechů a Slováků. Ani jediná čárka na papíře neřeší, co budou politické reprezentace dělat, když při možném či podobném opakování historie zvednou iredentisté našich sousedů z Polska či Maďarska jakési „nárokové“ prapory. Když Bělobrádkem a Hermanem povzbuzovaní „milí krajané“ z Bavorska zatouží opět po „životním prostoru“ následovaní i ostatními zeměmi Pangermánie.
EU…? NATO…?!
Že to není možné? Že jsme chráněni především členstvím v EU a NATO? Ale kdež…! EU je dnes rasistický spolek neokolonialistů, co drancuje ekonomicky naše země tak, jak jí to umožnili a stále umožňují naši političtí jidášové, kteří proměnili pomíjející politickou moc za stabilnější moc ekonomickou, kteří dlouhodobě připravovali svůj „sametový“ podvod, které spojuje komunistická a estébácká minulost. Právě díky ní měli totiž v pravý čas jako jediní přístup k penězům. A tito že budou bránit Čechy nebo Slováky? Kolaboranti z profese? Oho...
NATO? Nedejme se vysmát… Co jiného společenství barbarů předvádí po planetě, než genocidu, podporu teroristů, jsou-li „našimi bastardy“, rozbíjení cizích států bez jakéhokoli mandátu, stojí-li tyto nešťastně v místech ekonomických zájmů lupičského spolku. Ostatně – i „pevnost“ vzájemných svazků jednotlivých členských zemí lze z historie lupičství dobře dokumentovat, když se vzájemně ocitají v mocenském či ekonomickém sporu.
Dodnes není vyřešen konflikt Turecka a Řecka, jenž vedl k regulérní válce obou národů na Kypru. Dodnes tam pod tureckou kuratelou přežívá okres zvaný Severokyperská republika a nositelům „hodnot“ je to jedno. Kdopak by se míchal do Osmanových záměrů, když si ani frankogermánští neokolonizátoři východu Evropy nevšimli, že se dnes už sami dobrovolně islamizují…!
Kdo nám svobodu vybojuje příště?
Kdo nám pomůže při možných sporech s Německem? Řekové? Turci? Kdo pomůže Slovensku, když se znelíbí současný stav hranic republiky fašistické Ukrajině, Polsku či Maďarsku? Řekové? Turci?
Proč nemáme aspoň základní alianční smlouvu o vzájemné vojenské pomoci při stoletém výročí, kdy nám svobodu přinesli po léta v nejistotách strádající válečníci našich legií? Kde je aspoň náznak nějaké oficiální snahy o společnou bezpečnost, kterou těžce krví smluvili českoslovenští vojáci za Druhé světové války?
Proč už nemáme armády, ale jen profesně degradované kohorty smluvních mezinárodních četníků? Nijak nelze zpochybňovat odvahu a odhodlání současných českých a slovenských vojáků, ochotných položit své životy za vlast, ale proč tedy nemáme skutečné armády? To žijeme v tak rajsky zaručeně bezpečné době?
Zase nám svobodu budou muset vybojovat složitě prchající hrdinové napřed do zahraničí, zase budou muset léta strádat v nejistotách, zavelí-li historie k podobným, tolikrát už opakovaným osudovým zvratům?
Naši drazí spojenci byli vždy tak troch drazí...
Mimochodem – to víte, že třeba po Druhé světové válce nám SSSR ponechal zdarma výzbroj pro deset divizí? Víte také, že Velká Británie za si hrdinství našich letců, co pomáhali vybojovat Angličanům jejich svobodu, nechala zaplatit do posledního náboje i šroubku? Víte, že Vítězné mocnosti po První světové válce uvalily na Československo placení reparací ve větší výši, než byl hrubý národní produkt nově vzniklého státu? A že jsme se pro ně v roce 1938 stali bezcennými, poněvadž vše již bylo splaceno?
Nevěděli jste to? Inu, nikdo se jaksi při pohřebních oslavách nezmínil… A komu by dnes Masaryk nebo Štefánik podali ruku? Panu Kiskovi? Těžko říci, ale snad ani Miloši Zemanovi ne…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
