V kostce: Washington měl v úmyslu protlačit Saúdy do Iráku coby protiváhu Íránu, přičemž předpokládal, že saúdskou nabídku financovat „rekonstrukci“ Iráku po tamní válce s Daešem shledají v Bagdádu neodolatelnou. A předpokládal rovněž, že po porážce Daeše bude irácký premiér Hajdar Abádí chtít snížit závislost své země na Teheránu, bez jehož vojenské pomoci by samotná porážka Daeše v Iráku nebyla možná.

S těmito vizemi v kufříku zavítal Tillerson do Rijádu na první jednání čehosi, co bylo nazváno Saúdsko-iráckou koordinační radou. Ve svém projevu zářil optimismem a tvrdil, že saúdská štědrost „posílí Irák coby nezávislý a celistvý stát“ a „svým způsobem po postaví neproduktivním vlivům Íránu v Iráku“. A pak přešel k jádru pudla: „Íránské milice, které jsou v Iráku, nyní, kdy boj proti islámskému státu končí, musejí jít domů. Všichni zahraniční bojovníci v Iráku musejí odejít domů a umožnit iráckému lidu, aby opětovně ovládl oblasti osvobozené zpod kontroly Daeše, umožnit iráckému lidu obnovit své životy s pomocí sousedů. A myslím, že dohoda, která se otevírá mezi Královstvím Saúdské Arábie a Irákem je klíčovou součástí pomoci, aby toho irácký lid dosáhl.“

Zmínkou o nutném odchodu „všech zahraničních bojovníků“, Tillerson vyvolal na Blízkém východě „živý zájem“, neboť i USA mají v Iráku své vojáky, kteří domů v dohledné době zcela jistě nepojedou. A slova o šíitských milicích financovaných, vycvičených a řízených íránskými Revolučními gardami, pak už jen vyvolala významně zdvižená obočí. Drtivou většinu jejich příslušníků totiž tvoří Iráčané, kteří jsou v Iráku doma a vyhánět je tedy kamsi do ciziny jen dalším projevem pozoruhodného amerického vnímání reality světa…

Šíitské oddíly zvané Lidové mobilizační jednotky (PMU) čítají několik desítek tisíc mužů a Bagdád nemá v úmyslu je nikam vyhánět, naopak, v plánu je jejich přiřazení k pravidelné irácké armádě. Americká snaha tomuto vývoji zabránit musí logicky vycházet z představy, že irácká armáda plná šíitů ve většinově šíitském Iráku bude bez PMU jaksi méně šíitská a proíránská. A obecně vzato, stejně tragicky kulhá i základní premisa, podle níž by se Američanům mohlo podařit většinově šíitský Irák vymanit z vlivu „bratrského“ šíitského Íránu a přisunout jej k Saúdům, jejichž radikální wahhábismus stojí a padá mimo jiné i s nenávistí vůči šíitům…