Dlouho očekávaná zpráva nizozemských vyšetřovatelů o loňské katastrofě malajsijského boeingu MH 17 nad Donbasem může být v zásadě velkým zklamáním, neboť její mediální shrnutí obvykle konstatuje jen to, že letoun byl sestřelen raketou ruské výroby – konkrétně starým typem rakety 9M38 s bojovou hlavicí typu 9N314M -- aniž by bylo řečeno, kdo a odkud osudovou raketu vystřelil. Uvádí se jen to, že raketa byla odpálena z oblasti o rozloze 320 kilometrů čtverečných na východě Ukrajiny.

V Kyjevě i tak zavládla aktivita – prezident Petro Porošenko okamžitě „dovysvětlil“, že raketa byla odpálena z území „okupovaného Rusy“, že Nizozemci nemohou zveřejnit jména viníků, protože to je práce mezinárodního soudu, a okamžitě se pustil do přípravy příslušných trestů. Kyjevský vicepremiér Hennadij Zubko pak prohlásil, že raketa byla odpálena „za asistence ruských instruktorů“, a to z oblasti městečka Sněžnyj, přičemž zdůraznil, že Ukrajina plnila všechny mezinárodní závazky, když nechala nebe nad bojovou oblastí otevřené pro civilní leteckou dopravu, byť nizozemská zpráva má za to, že „existoval dostatek“ důvodů, aby bylo nebe nad východní Ukrajinou uzavřeno. Kyjev své rozhodnutí ponechat letové koridory hájí i tím, že si „neuměl představit“, že by v oblasti bojů byly „takové zbraně, jako rakety“, z čehož prý vyplývá, že dodáním těchto zbraní na východ Ukrajiny se Rusko dopustilo válečného zločinu, vysvětlil přímo v New Yorku ministr zahraničí Pavel Klimkin. Bývalý šéf ukrajinské tajné služby SBU Valentin Nalyvajčenko pro změnu tvrdí, že se rebelové spletli, neboť původně prý bylo v plánu sestřelit letoun ruské letecké společnosti Aeroflot a poskytnout tak Kremlu záminku k vojenskému vpádu na Ukrajinu. Faktem přitom je, že blízko malajsijského boeingu letěla další tři civilní letadla a celkem jich v ukrajinském vzdušném prostoru onoho 17. července 2014 bylo sto šedesát, zatímco vojenská letadla, tedy stroje ukrajinského vojenského letectva, tam prý nebyla vůbec. (Tím by měla být vyvrácena jedna z původních ruských verzí katastrofy, podle níž byl boxing sestřelen vojenským letadlem.) Volání, aby Vladimír Putin a další stanuli před ukrajinským nebo mezinárodním soudem, pak zchlazoval hlavní vojenský prokurátor Anatólii Matios: je prý třeba důkazů a nejen přesvědčení.

Ruská strana podle očekávání nizozemskou zprávu zpochybnila s tím, že nelze doložit Sněžnýj coby místo odpálení rakety, ale za to lze doložit, že celá zpráva vznikla „na politickou zakázku“. Moskva se rovněž „podivila“ nizozemskému návrhu, aby se od nynějška, tedy v době, kdy už byla zveřejněny „hotové“ závěry, podílela na vyšetřování. Výrobce raket Buk, koncern Almaz Antej, krátce před zveřejněním nizozemské zprávy publikoval závěry vlastních experimentů s různými typy raket a hlavic, přičemž v kostce tvrdí, že pokud malajsijský boeing zasáhla raketa Buk, pak to musel být zastaralý typ 9M38, a protože tuto zbraň na rozdíl od ruské má ukrajinská armáda stále ještě ve výzbroji, tak musela být raketa odpálena z východoukrajinské vesnice Zaroščenskoje. Tento typ raket se přestal vyrábět v roce 1986 a ruská armáda ho vyřadila v roce 2011, dodává Almaz Antej, zatímco Ukrajina tvrdí, že poslední raketu inkriminovaného typu prodala „dávno před tragédií“, a to Gruzii. Ruská správa letového provozu pak zpochybnila, že by boeing opravdu zasáhl Buk, a obvinila vyšetřovací tým – tvořený Ukrajinou, Nizozemskem, Malajsií, Austrálií a Belgií – že před Ruskem tajil údaje ohledně nálezů úlomků rakety.

Co ve zprávě chybí?