V předchozích dnech a týdnech se, za významného mlčení evropského i českého politického a mediálního mainstreamu, výrazně vyhrotila situace na území Kosova a Metochie, respektive v prostoru velmi problematického státu Kosovo, který vznikl a existuje v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 a tudíž i v rozporu s mezinárodním právem veřejným. Tento stát mnohé evropské a světové státy – narozdíl od České republiky – dodnes neuznaly (např. Argentina, Brazílie, Čína, Indie, Izrael, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Španělsko… a pochopitelně Srbsko). Mimochodem, více než deset států v průběhu posledních dvou let své původní uznání Kosova stáhlo. Mohla by to být i inspirace pro českou zahraniční politiku...
Měla razie otestovat odpor?
Dne 28. května speciální jednotky kosovské policie zatkly třináct Srbů na severu země, který je zčásti i pod kontrolou Bělehradu. Srbský prezident Aleksandar Vučič v reakci na to uvedl srbskou armádu do stavu bojové pohotovosti. Zatčení byli srbskými příslušníky kosovské policie, které (albánské) kosovské úřady vinily z údajného zapojení do organizovaného zločinu, pašování, braní úplatků či zneužití pravomocí. Při zásahu bylo zraněno šest srbských civilistů. Mezi zatčenými byl také ruský příslušník kosovské mírové mise OSN UNMIK, který byl po intervenci Moskvy po několika hodinách propuštěn.
Pro úplnost dodejme, že například všech šest Srbů zadržených při této razii u města Zubin Potok bylo propuštěno. Soudkyně Stevanovičová zamítla žádost kosovské prokuratury, aby na ně byla uvalena vazba. Pro nedostatek důkazů má být naopak jejich stíhání zastaveno. Vojáci Severoatlantické aliance, kteří v zemi působí v silách KFOR, se obrátili na všechny zúčastněné strany, aby se chovaly zodpovědně a vyhnuly se použití násilí. V opačném případě jsou prý připraveni zasáhnout.
Ve znamení frustrace z odmítnutí dohody o výměně území
Na severu Kosova žije srbská menšina a teoreticky tam mají veřejnou správu vykonávat Kosovo a Srbsko společně, což ovšem v praxi (možná s částečnou výjimkou správy některých škol a nemocnic) téměř nefunguje. Albánská policejní ozbrojená akce vyvolala napětí zejména v Kosovské Mitrovici, která je řekou Ibar rozdělena na etnicky albánskou a srbskou část a kde v posledních letech nejsou násilné etnicky motivované útoky (zejména protisrbské) ničím výjimečným. Není se co divit, že mezi příslušníky srbské menšiny v Kosovu po posledních událostech ožil přízrak protisrbských albánských pogromů z března roku 2004, jemuž padlo za oběť přes dvacet mrtvých, více než tisíc kosovských Srbů bylo vážně zraněno, další tisíce vyhnáni ze svých domovů a připraveni o majetek. Vše doprovázelo plošné ničení srbských kulturních památek, zejména náboženských.
Po několika letech „ozbrojeného míru“ tedy napětí mezi Albánci a Srby výrazně houstne. Vedle událostí z letošního května navíc kosovská vláda před dvěma lety zavedla stoprocentní clo na dovoz veškerého zboží ze Srbska. Toto opatření následovalo poté, co se kosovský prezident Thaci a jeho srbský kolega Vučič pokoušeli dojednat „historický“ kompromis, který by vedl k výměně území mezi Srbskem (malá část území s albánskou menšinou) a Kosovem (zmíněné severní oblasti), kde žije srbská minorita. Dohody však, i kvůli tlaku radikálního kosovského premiéra Haradinaje, nebylo dosaženo.
Preševské Sudety
Tato hra na hodného (Thaci) a zlého (Haradinaj) policajta však nyní, zdá se, skončila. Ostatně oba pohlaváři kosovských Albánců jsou dávnými spolubojovníky z teroristické tzv. Kosovské osvobozenecké armády, nechvalně proslulé pod zkratkou UCK. Oba jsou též velmi důvodně podezíráni z kriminálních činů nejtěžší povahy. Nyní tedy Hashim Thaci odhodil dočasnou masku konstruktivního státníka a pohrozil Evropské unii, že pokud bude pokračovat v izolaci jeho země, zváží možnost referenda o sjednocení s Albánií. Thaçi v rozhovoru pro televizi Dukagjini dále prohlásil, že otálení EU s integrací Kosova ukazuje, že nadešel čas vážně přemýšlet o institucionálních krocích vedoucích k národnímu sjednocení Albánců. Toto sjednocení by se mělo týkat i tří okresů v jižním Srbsku obývaných albánskou menšinou, tj. takzvaného Preševského údolí.
Vrátí se noční můra devadesátých let?
Jestliže k těmto výhrůžkám připočítáme latentní napětí v Severní Makedonii, kde iredentistická albánská menšina koncentrovaná převážně v severozápadní části země tvoří prakticky třetinu z celkového počtu obyvatel státu, hrozí západobalkánský sud prachu poměrně reálně v dohledné době dalším výbuchem, jehož důsledky není radno dohlédnout. Selže znovu mezinárodní společenství – a především euroatlantický Západ – tváří v tvář této hrozbě? Již jednou se tak totiž stalo v devadesátých letech dvacátého století.
(autorem článku je ekonom a politolog Tomáš Doležal)
Psali jsme:
autor: PV
