MMF požádal Českou republiku o pomocnou půjčku a my opět máme historickou šanci, jak si nevidět za humna (doslova). Probublává na povrch naše hrdinné "nehas, co tě nepálí" a "bližší košile než kabát". Jenže pokud v okolí hoří, jen skutečný hrdina nepřijde na pomoc v bláhové naději, že jeho stavení, ze stejného dřeva, došek a slámy, nevzplane.

Sólista nic nezmůže

Nepomoci je jako oddělit se za prudké bouře od vysokohorské skupiny, protože pár členů kulhá a my si myslíme, že můžeme jít trochu rychleji. Takový sólový hrdina většinou daleko nedojde. Obzvláště ne, pokud ostatní členové nosí jeho výzbroj, jídlo a kyslík.

Všichni se tváří, jako bychom tuto sumu "darovali" Evropě, my ji přitom půjčujeme washingtonské mezinárodní instituci. Šance, že se nám peníze nevrátí? To by musel MMF zbankrotovat, aby nesplatil své závazky. A pokud zbankrotuje, můžeme celé naše milé rezervy pověsit na hřebíček.
Pro riskantní operace je dobré se pojistit. Vratným příspěvkem MMF si takové pojištění kupujeme. Bude-li problém, ostatní země se semknou, aby pomohly nám.

I kdyby euro, nebo dokonce EU neexistovaly, krize by přišla do Evropy stejně a byla by dost možná mnohem děsivější (obchodní války, bankroty zemí atd.).
Kdy už pochopíme, že naše ekonomika sama nestojí, že osmdesát procent HDP vyvážíme? A kdy si též uvědomíme, že se naší ekonomice vždy poblíž integračního jádra dařilo, a kdykoli jsme se oddálili, následoval úpadek?

Jsem-li "eurohujer", pak opakem toho jistě bude termín "korunohujer". Takový český korunohujer si myslí, že koruna je stabilnější přístav než euro, má pocit, že jen my víme, jak snížit zadlužení a udržet stabilní důvěru investorů, ač to kolem nás padá jak hrušky.