Kniha, která z toho vznikla, má více než 400 stránek a vyšla před pár dny, 6. září. A jmenuje se prostě „Papež František, setkání s panem Woltonem“. Síla knihy spočívá v různorodosti témat psaných svobodně, bez tabu, bez cenzury, v upřímném dialogu. V knize nalézáme pravdivé a otevřené odpovědi a tato metoda pomáhá lépe poznat papeže Františka. „Jsem papežem chudých rybářů“, svěřuje se. V knize nacházíme dvě hlavní oblasti Františkova pontifikátu: na prvním místě jsou položeny otázky ohledně sociální chudoby a na druhém místě otázky týkající se sexuální morálky. A má to dvě konstanty: Františkův odpor k rigidnosti a pokrytectví a také jeho reformní odvaha. Pokud jde o Františka, z ničeho nemá strach...
Le Figaro: Jak jste přesvědčil papeže Františka k setkání a dialogu?
Wolton: Jsem sociolog v politické komunikaci, nejsem přímo specialista na náboženství. Měl jsem zkušenosti s knihou kardinála Lustigera. Papeži Františkovi jsem nastínil projekt, jakým směrem by kniha měla být zaměřena. On to přijal. Byl jsem z toho vyveden z míry.
Le Figaro: Co Vás u něj nejvíce překvapilo?
Wolton: Zapůsobila na mě jeho víra, jeho radost, jeho dobrota, jeho skromnost, a to, jak mluvil o přirozenosti lidí. Je velmi střízlivý ve svém náboženském slovníku a rovněž mechanismu moci a dominance. On je velmi prostý člověk a v tom je jeho genialita.
Le Figaro: Podlehl jste jeho šarmu?
Wolton: Jsem francouzský laik, znám francouzský zákon o odluce církve od státu z roku 1905. Na univerzitě jsem studoval sociální rešerše křesťanské a katolické kultury. František má spirituální rozměr, která je viditelná v jeho radosti žít a v jeho víře, ale je kompletní laik pokud jde o fungování katolické církve. Jsme tedy různí a na druhou stranu jsme si velmi blízcí. On nemá problém diskutovat s kýmkoliv.
Le Figaro: Papež laik!
Wolton: Papež spontánně odpovídal o oddělení církve od státu. Existují reciproční vlivy, ale pro něj se politická moc nemá opírat o náboženství. Tato otázka se netýká pouze zmíněného zákona z roku 1905, ale jedná se o všeobecné otázky týkající se příštího století, kam musíme zahrnout i islám. Na oddělení mocí bude záležet, zda v budoucnu bude mír nebo válka.
Le Figaro: Laická veřejnost toho moc neví o katolické církvi?
Wolton: Existuje komunikace mezi laickým lidem a mezi věřícími. K tomu jsme dospěli při experimentech během našich jednání. Můžete být ateista, ale musel byste být naivní, abyste si myslel, že můžeme zrušit otázky tykajici se spiritualismu, protože tyto otázky jsou otázkami metafyziky. A nevyhnou se žádnému člověku. Nikdo nemůže říct, že se někdy neptal sám sebe, odkud přišel, kam směřuje a nepoložil si otázku o smrti…. Řešení je v soužití, kde každý respektuje každého.
Le Figaro: Hodně lidí říká, že tento papež je spíše levicový.
Wolton: Kritérium pravice – levice není rozhodující, co se týče náboženství. Síla spirituality a náboženství spočívá v tom, ukázat, že existují jiné dimenze. Redukovat náboženství na levo–pravé škále, je jednání nebezpečné pro všechny. Řekl bych, že je spíše na pravé straně. Jeho myšlení se formovalo u argentinských Jezuitů. Ale jelikož se pohyboval mezi chudými lidmi, domnívám se, že se později začal přiklánět k levici.
Le Figaro: Kde se vlastně definitivně nachází, vlevo či vpravo?
Wolton: Nemůžeme ho zaškatulkovat. Tento papež má vztah k chudým, k těm, kteří jsou někým utlačováni a vyloučeni ze společnosti bohatších. Má rád lidi, protože potřebuje kontakt s lidmi.
Le Figaro: V Evropě se nepřijímá dobře jeho pozice k emigrantům….
Wolton: Za dvacet let řekneme, zaplať Pán Bůh, že to řekl, jinak bychom tu měli válku. My demokrati. Jsme v transparentním světě, kde lidé vidí mrtvé uprchlíky ve Středozemním moři a vlády bohatých zemí jsou k této situaci lhostejné. Když bychom nic neříkali, když bychom nic nedělali, bylo by to špatné. Papež má tedy pravdu. Domnívá se, že lhostejnost je skandální. V bohatých zemích tato lhostejnost vznikla zkušeností získanou během válek. Divoký kapitalismus toto uspíšil. Mnozí ho nenávidí kvůli tomu, co říká o emigrantech. Ale papež František nám prokazuje velkou službu, když říká věci, které nikdo nechce slyšet.
Le Figaro: Je si František vědom, že má také opozici uvnitř církve?
Wolton: Předmětem knihy nebyly půtky uvnitř katolické církve. Je velmi pozorný ke křesťanským věřícím a ke společenství v církvi, aby nevznikly dohady, mlžení nebo roztříštění názorů. Není to konfliktní člověk. Naopak chce lidi sdružovat. Chce stavět mosty a ne zdi.
(Vybráno z Le Figaro, překlad zp)
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
