S projektem Pathways to Intergration, Cesty k intergraci, jsem v Huddersfieldu začala spolupracovat v květnu a teď mi listopadové složení zkoušky umožní pomáhat s formuláři, žádostmi či nejasnostmi migrantům a žadatelům o azyl.
V novinách se pravidelně dočtete, že tady v Británii (a možná i jinde) migranty ani azylanty nikdo nechce. Berou lidem práci, sráží mzdy, sosají ze systému. Takže pokud chcete s někým řešit jeho imigrační situaci, musíte se registrovat. A nechat se vyzkoušet.
A když to klapne, můžete šířit vědění dál. A lidi chodí s různými trablemi. A kdyby jenom lidi. Ale taky medvědi. Podívejte se třeba na Paddingtona. No toho z filmu, který teď běží v kinech. Ono by se mohlo zdát, že je to jenom nějaká pohádka, ale kdepak. Komplexní migrační metafora je to. Někdo jako Paddington by mi klidně mohl po novém roce zaklepat na dveře.
Paddington je moderním migrantem, který přichází do Anglie, konkrétně Londýna, z dalekého Peru, které postihla živelná pohroma. Jeho angličtina je trochu zastaralá, protože se ji učil od anglické tety kdysi dávno. Jeho zvyky jsou nezvyklé. Ale snaží se adaptovat a vmísit, aby nebudil příliš mnoho pozornosti. Což se daří pouze částečně, protože, no, vypadá jinak.
Z pohledu imigračního práva je Paddington ilegálním imigrantem. Různé iniciativy se snaží tento výraz z právnického slovníku vystrnadit a nahradit jej něčím humánnějším. Prozatím je ale medvídek kvůli svému proklouznutí imigrační kontrole označován právě takto. Není v Anglii legálně. Podle zákona by za tohle mohl dostat do vězení až na půl roku – spíš by ho ale deportovali. Ještě hůř jsou na tom Brownovi, kteří mu poskytnou střechu nad hlavou – těm hrozí trest odnětí svobody až 14 let!
Ačkoliv Paddington prchá před dopady přírodní katastrofy, uprchlický status by nezískal. Úmluva OSN přesně určuje, kdo má právo na ochranu a status uprchlíka, a ti, kteří nespadají do úzkých škatulek, mají smůlu. Home Office (místní varianta Ministerstva vnitra) by mu ale stejně nevěřila. Zemětřesení v Peru? A ti, kteří doopravdy hledají azyl, necestují takhle daleko, ne? To je jedno, že jejich příbuzní tu dříve žili. Navíc medvěd nepožádal o azyl hned, jak dorazil do Anglie, což rapidně snižuje jeho důvěryhodnost. Každý přece ví, jaké jsou jeho povinnosti a práva, když přijede do jiné země. A proč by vlastně nemohl zůstat v Peru a přesunout se někam do džungle nebo do vesnice? Proč by měl začínat nový život jinde?
Jakákoliv žádost o pomoc by byla zamítnuta, Paddington by byl označen za lháře a bylo by hotovo. Koncept lidských práv byl také těžko uplatnitelný a to nejen proto, že jde o medvěda. Paddington je úplně sám a Brownovi se poté, co jeho teta o něj nemůže pečovat, stanou jeho jedinou rodinou. To ovšem migrační legislativu neohromí, protože koncept rodiny se na ´lidi, kteří vás mají jenom rádi´, nevztahuje. A je Paddington vlastně dítě nebo dospělý? Pokud u sebe nebude mít jasný doklad, který prokazuje jeho věk, bude automaticky považován za dospělého a pravidla ohledně podpory se zpřísní. Sice mluví hezky anglicky, ale nemá žádné vazby, které by ho tu držely, a je tu ilegálně. To ho skoro šoupe za mříže detenčního zařízení. A tam by to s ním šlo rychle z kopce. Nikdo by mu neřekl, jak dlouho tam bude, neměl by moc šancí získat pořádnou právní pomoc.
Možná by ale prostě, stejně jako mnoho jiných, kteří prchají před perzekucí, válkou či přírodní pohromou, zůstal ve vakuu bez statusu. Kdyby svoji žádost podal, čekal by dlouhé měsíce na vyrozumění a rozhodnutí. Nemohl by pracovat ani chodit do školy. Byl by odkázán na dobrosrdečnost Brownových, podporu neziskového sektoru a vzájemnost spolu-migrantů. Takže pokud by zůstal v Huddersfieldu, asi bych Paddingtona potkala sem tam na ulici, sem tam by přinesl dopis, kterému moc nerozumí, a asi by se protloukal, jak by se dalo. Úřady by mu nevěřily, místní by ho ignorovali či jím opovrhovali. A on přitom asi jenom neví kam jít a snaží se začít znova.
Tak až na Paddingtona půjdete do kina, užijte si to. A možná mu uvěříte a budete si myslet, že by si nějakou pomoc zasloužil. Že by možná mohl dostat druhou šanci. I když vypadá a chová se trochu divně. Možná se od něj něco naučíte, nebo předáte nějaké moudro jemu. A tak by rok 2015 mohl být rokem druhých šancí pro ty, kteří to potřebují. Ať už jsou z blízka nebo z daleka.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
