Pěkné české slovo důvěra pochází ze staročeského do-vierie. Znamená ochotu důvěřovat v jednotlivce, např. věříme v určitého politika, nebo důvěřovat konkrétnímu ucelenému kupř. sociálnímu aj. systému; třeba důvěřujeme policii, soudům, parlamentu, vládě apod. Mít důvěru znamená mít dobré jméno, mít čest, být spolehlivý, důvěryhodný. Pokud ztratí naši důvěru jednotlivec, tak se s ním přestaneme bavit, když významná část systému, stává se pro nás nedůvěryhodný celý systém.

Známy nám jsou četné aktivity politiků při cvalu za osobními privilegiemi. Jejich neodůvodněného chování jako VIP občanů; to je zkratka z anglického označení „very important person“, v překladu „velmi důležitá osoba“. Označují se tak kupř. osoby mající přístup na akce, kam jiní pozváni nejsou, nebo kteří si zaplatili vyšší třídu přepravy letadlem apod.

Politici nám mnohdy dávají najevo, že na rozdíl nich a jejich příbuzných my ostatní do vyšší, privilegované viptřídy, kam oni patří, pozváni nejsme, že tam nepatříme; jsme, jak říkají moje vnoučata, jenom nějaký nižší level. Nejsme důležití (ZDE). Místo roztahování svého politického chřtánu o jakýchsi VIP personách by se však měli snažit o lepší fungování příslušného sektoru hospodářství. Ale to se moc neděje. Občan jako nižší level je pro většinu z nich zajímavým voličem dva tři měsíce před volbami. Někdy nás zarazí bezmezná drzost některých politiků, vždyť co říci na tvrzení, že ten a ten politik, odsouzený za hospodářské trestné činy je, podle jeho politické souputnice, symbolem důvěryhodné a cílevědomé politiky založené na jasných hodnotách (ZDE).