Občanská angažovanost na místní úrovni, demokracie zdola, nabízí více svobody než bezmocný individualismus, kdy jsme jen loutky trhu na nitkách nadnárodních korporací. O své představě demokracie zdola mluvil v Olomouci na skvěle obsazené mezinárodní konferenci Nové vize městského vládnutí, kterou uspořádala Civipolis, o.p.s. s polskými, slovenskými a maďarskými partnery za podpory města, univerzity, visegradského fondu a nadace Friedrich Ebert Schiftung.

Evropská města střední velkosti, zejména univerzitní města s rozvojovou vizí pro obklopující region, jsou velkým tahákem úvah politologů a sociologů, jak vybřednout z konfliktu zatuhlého národního pojetí států, které si nalhávají nezávislost tváří v tvář globalizaci a přírodním hrozbám neuznávajícím hranice. Vědci spolupracují lépe než vlády. Využití zdrojů z místa snižuje závislost na vzdáleném zásobování a energetickou přetíženost planety. Ve městě se lidé snáze dohodnou a jsou vynalézavější při hledání různých forem participativního rozhodování a spolupráce.

Řeč se o tom vedla v Olomouci na mezinárodní konferenci o nových vizích městského vládnutí. Připravovala ji především místní Univerzita Palackého, a tak se soustředila na příklady z tohoto prostředí. Univerzity a výzkum jsou novou příležitostí pro regiony, které opouští průmysl, jako třeba v jihoněmeckém Freiburgu. Pokud tam chceme ty vzdělané lidi udržet, musí být taky příjemným místem k žití, s množstvím zeleně, s prostory pro setkávání, s potlačením nadvlády aut. Rakouský Innsbruck, kde se to daří, se změnil v univerzitní metropoli s obrovským přílivem zahraničních studentů. Německý Heidelberg na sebe strhl roli centra architektonických a urbanistických inovací.

V městském prostředí se také snáze rozvíjí přímá demokracie. V řadě polských měst se rozeběhla praxe participativních rozpočtů, kdy lidé sami rozhodují o použití společných peněz na drobná místní opatření. Někdy se to zrodí z protestu, jako ve Varšavě, kde se lidé nejprve postavili proti likvidaci zeleného ostrůvku v centru města, a pak začali nabízet návrhy, co s tím. V Budapešti architekti sami oslovili okolní občany, aby je vtáhli do plánů na rehabilitaci zanedbaného parku.

Ke všem těmto příkladům se dostanu podrobněji jindy. Teď bych se chtěl věnovat hlavní hvězdě programu, profesoru Benjaminu Barberovi, který je přesvědčen, že spolupráce takových měst je zároveň velkou šancí planety. Základní úroveň vládnutí nepředstavuje vláda s parlamentem za zády, ale starostové a jejich samosprávy, říká politolog z Centra pro filantropii a občanskou společnost na University of New York. Jeho kniha If Mayors Ruled the World: Dysfunkcional Nations, Rising Cities je v našich očích trochu z jiného světa, protože dokonce obsahuje návrh „parlamentu primátorů“ (jistě nemá na mysli parlament kmotrů a telefonní vládu „zavři oko“). Berme proto jeho úvahy jako záblesk světla do temných houštin Divokého Východu.