Dnes má být znovu ukradeno to, co vytvořili družstevníci – tím, že rozpadající se domy, ve kterých měli vloženy své peníze, dostavěli. Nejen to, zvedli zároveň hodnotu lokality a jejích realit na pětinásobek. Co by se stalo, kdyby místo toho v Horoměřicích ponechali chátrající staveniště mezi hromadami odpadků s příležitostnými úkryty pro bezdomovce?

Komické je, že soudní spis je tak obsáhlý, že k jeho převozu k Ústavnímu soudu bude potřeba náklaďák. Vypadá to jako neschopnost najít hlavní problém a soustředit se na něj, stejně jako praxe, že opakované stejné případy se posuzují každý zvlášť. Teoreticky si o tom může vykládat každý, co chce, ale prakticky nikdo nemůže udržet náklaďák papírů v jedné hlavě. Svádí to pouze k bitvám o nepodstatné detaily, které zdržují a brání posoudit podstatu věci.

Jestliže je k posouzení banální věci - vykradení stavebního podniku – potřeba náklaďák papírů, musí to trvat extrémně dlouho. Už to je nemravné, a odpovídá stát. Stát může za to, že družstevníci žijí celou generaci v nejistotě, jisté je jen to, že co chvíli po nich někdo něco chce. Samozřejmě, každý to vidí jinak. Dlouhý a složitý proces nese vysoké a trvalé příjmy advokátům, odhadcům, znalcům či konkurzním správcům. Dlouhé trvání také vytěží maximum z růstu cen. Zdržování může být motorem kapitálového zisku.

S tím ziskem opatrně. Zprávy správce konkurzní podstaty uvádějí, že v posledních letech byly věřitelům nabízeny jen jednotky procent z původní hodnoty majetku v konkurzu. Tedy, že věřitelé odkázaní na konkurz drsně zchudli. Ale jak je to u nás se správci konkurzní podstaty? Také je to přivádí k žebrácké holi? To opravdu, ale opravdu silně pochybuji. Náš pozoruhodný systém je nastaven v neprospěch dlužníků i věřitelů.

V čem je společenský přínos toho, že hospodářský nezdar, ať už přirozený nebo vykradením, u nás znamená dlouholeté umrtvení veškerých aktivit, tedy jiných než rozprodej mršiny? Nezdar je přece součástí jakékoliv tvořivé činnosti. Staré moudro říká, že chybami se člověk učí. Proč u nás poučený člověk nesmí to, k čemu se chybami vypracoval, využít?