Možná i tohle je první šmouha na údajném Nečasově pozitivním roku. Jeho cílevědomé zbavování se názorových oponentů nemělo nic společného s názvem strany, kterou reprezentuje. Každá strana, zvláště ta demokratická, by měla být schopna unášet kritiku a v jistém smyslu jí i vyžadovat, a nikoliv jí umlčovat všemožnými personálními rošádami a dalšími triky, jak otravného kritika vymazat z paměti spolustraníků i veřejnosti.

Málo se také připomíná, jaké dopady měly takové Nečasovy čistky. Odchodem Petra Tluchoře a jeho nahrazením Zbyňkem Stanjurou v čele oslabil poslanecký klub ODS, což bylo vidět na známém několikadenním permanentním zasedání Sněmovny. Nic proti Zbyňku Stanjurovi, ale procedurální triky a fígle, které rozhodují, kdo ve Sněmovně vyhraje, zná jen málo poslanců ODS. Jedním z nich je Petr Tluchoř.

Podobně dopadl i ministr zemědělství Ivan Fuksa, který byl ze svého postu odejit jen kvůli tomu, že se odmítl od Tluchoře distancovat. Jeho nezpochybnitelná práce v resortu zemědělství, dobrá pozice mezi zemědělci i kvalitní práce odvedená na úrovni Evropské unie byly v té době odstaveny na druhou kolej. Podobně dopadl nedávno i Juraj Chmiel, další člověk, který na ministerstvo přišel pod Ivanem Fuksou, který byl odvolán i přesto, že se ničeho nedopustil a byl navíc bezkonkurečně největším odborníkem na společnou zemědělskou politiku v České republice.Nedávné nahrazení Martina Kocourka Martinem Kubou pak jen potvrdilo, že i při rozdělování vládních postů hraje u premiéra větší roli vnistrostranická loajalita před odborností, což pro funkčnost vlády může mít fatální dopady.