Když vyjde mezi občany, většinou jej vítají vlídné úsměvy a v průzkumech veřejného mínění se v žebříčku důvěryhodnosti politiků stále drží na nejvyšších místech. Ale různí politici, novináři a internetoví diskutéři se k němu občas chovají s jistou dávkou nezdvořilosti. Pár doktorů se dokonce kdysi bavilo o tom, jak jej zbavit svéprávnosti a odklidit na psychiatrickou léčebnu. To vše ale stále odpovídá Masarykově zásadě, že „demokracie je diskuse“, byť drsnosti našich diskusí by se asi prezident Osvoboditel hodně divil.

Jinak je tomu s chováním k nejvyššímu úředníkovi státu ze strany orgánů, které jsou povolány k udržování veřejného pořádku. Ty by se měly chovat zdrženlivě, zdvořile a měly by se vystříhat jakéhokoli podrývání autority prezidenta před veřejností. Místo toho jsme byli nedávno svědky snaživého štvaní proti prezidentovi státním zástupcem Markem Bodlákem kvůli udělení milosti bývalé kvestorce Metropolitní univerzity, paní Anně Benešové. Proti návrhům na kárné řízení za tuto nepřístojnost jej ale chrání nadřízení všech stupňů ve jménu práva na svobodu slova a názorů. Jako by pro držitele značné moci, kterou státní zástupci disponují, neplatila omezení, zakotvená přímo v zákoně o státním zastupitelství. Státní zástupce je advokát státu a je jím po celých 24 hodin denně, takže jakékoli znevažování „klienta“ z jeho strany je nepatřičné. V každém případě, ať již právo štvát měl či neměl, státní zástupce Marek Bodlák možná přispěl „svou troškou do mlýna“ k posílení nenávistných postojů vůči Václavu Klausovi, zaujímaných některými jednotlivci nebo i skupinami občanů. Ty vytvářejí  společenskou atmosféru, v které se v hlavě Pavla Vondrouše zrodil nápad, že by mohl na Václava Klause vystřelit z airsoftové pistole.

Samotný atentát nepatří příliš k výjimečným událostem. Veřejně činné osobnosti bývají občas napadány, co svět světem stojí. Jde-li o počin intelektově nevyzrálého jedince, podobně jako malování tykadel Romanem Smetanou, nestojí za velkou pozornost. Zajímavější by byl teprve v případě, kdyby se prokázaly domněnky některých komentátorů, že se  mohlo jednat o provokaci, cílenou na zpochybnění KSČM, jejíž voličské preference nepříjemně rostou. To se ale patrně nikdy neprokáže, protože do organizování takové akce by se jistě nepustili amatéři, zanechávající za sebou stopy.

Daleko zajímavější jsou reakce ministra vnitra Jana Kubiceho, ředitele prezidentovy ochranky Jiřího Sklenky a severočeského dozorujícího státního zástupce, který dohlíží na vyšetřování skutku Pavla Vondrouše, obviněného z výtržnictví.