Spojil ji se zmínkou o soudním řízení trestním, probíhajícím u Krajského soudu v Brně, o němž v nepravdivé zlomyslné novinářské zkratce tvrdil, že v něm Alena Vitásková čelí obvinění z údajného podvodu při vydání licencí dvěma chomutovským fotovoltaickým elektrárnám, ke kterému sice došlo, ale ve funkčním období jejího předchůdce. Obraz doplnil o zprávu o právnických překážkách, jež Alenu Vitáskovou zcela jistě vypudí z čela úřadu, i kdyby orgány činné v trestním řízení nenaplnily očekávání.

Tomu, co se s Alenou Vitáskovou děje, se nelze divit. Byť se to snaží státní zástupci a někteří presstituti bagatelizovat, mnozí příjemci finanční podpory obnovitelných zdrojů energie a s nimi celé podhoubí na ně navázaných politiků a lobbistů vnímají Alenu Vitáskovou jako “drzou holku na zabití”. 42 miliard korun českých podpory obnovitelných zdrojů energie je částka dost velká na to, aby mohla svést k zločinu, natož k úsilí o likvidaci cestou zneužití právních prostředků. Dlouhodobě je předsedyně ERÚ ohrožena nejen sama, ale i její souputníci, kteří rovněž dostávají bolestivé rány.

Její případ lze považovat za sondu, odhalující nevalnou kvalitu českého právního prostředí. Právo právního státu by mělo být logické, vyhovující obecnému pojetí dobrých mravů,  vnitřně souladné, stabilní, s předvídatelnými účinky jeho použití, s pevností smluvních ujednání. Nezbytné jsou pojistky proti zneužití nástrojů vymáhání práva k prosazení soukromých nebo skupinových (včetně politických) zájmů.