Vláda znovu ukazuje, že nerozumí regionům a lidem, kteří v nich žijí. Každá daň má smysl jen tehdy, když je spravedlivá – když zatěžuje ty, kteří mají skutečně z čeho odvádět, a ne ty, kdo už dnes bojují o přežití. Návrh zavést spotřební daň na tiché víno je ukázkou nekompetence a ignorance. Nezasáhne velké zisky, zato zasáhne drobné vinaře, jejich rodiny a celé kraje, které z vína žijí.

Vinařství je odvětví mimořádně citlivé na počasí a klimatické změny. Jarní mrazy, letní sucha, přívalové deště nebo krupobití mohou během několika hodin zničit celoroční úsilí. Zavedení nové daně tak nejen zvyšuje finanční tlak, ale znásobuje nejistotu, s níž vinaři každý rok bojují. Přitom stát tímto krokem ve výsledku nic nezíská – zánik malých vinařství, úbytek turistů a pokles dalších příjmů do rozpočtu vymaže každou korunu, kterou by tato daň teoreticky přinesla.

Kdo zaplatí účet? Malí a střední vinaři, ne velcí hráči

Na jižní Moravě tvoří vinařství tisíce pracovních míst. Mnohá vinařství jsou rodinná, fungují po generace, a už dnes se potýkají s vysokými náklady na energii, pohonné hmoty i mzdy. Každé další zvýšení zátěže může být pro ně likvidační. Zatímco velké firmy s nadnárodním zázemím si poradí, ti nejmenší zaplatí nejvíc. A nejde jen o Moravu – také Mělnicko a Litoměřicko dokazují, že kvalitní víno má tradici i v Čechách. Dopad tak bude celostátní, ne jen regionální.

Víno jako tradice, ne luxus

Víno u nás není výsadou bohatých, ale součástí života místních lidí. Je spojeno s folklorem, slavnostmi i každodenní kulturou. Spotřební daň by z něj udělala zbytečně drahé zboží a odřízla jej od běžných rodin. Tradice, které přežily staletí, by se tak ocitly v ohrožení jen kvůli krátkozrakému rozhodnutí vlády.