Tentokrát je to článek z 13.října 2025 na Parlamentních listech (zde), jímž si dlužník stěžuje, že „ani jedenáct let od únosu se justice nevypořádala“ s jeho kauzou. Žádná jeho kauza ale nebyla. Ve skutečnosti šlo o jím vyvolané trestní stíhání jeho věřitele a jeho manželky. A není pravda, že se „justice nevypořádala“, když ve skutečnosti se vypořádala pravomocným zprošťujícím rozsudkem, jenž odolal odvolání státního zástupce, návrhu na podání dovolání nejvyšším státním zástupcem a ústavní stížnosti. Byť po tom P.B. touží, justice nemůže poslat za mříže obžalované, když údajné únosce nalézací soud dvěma rozsudky pravomocně – tedy se souhlasem státního zástupce - zprostil obžaloby. Únos bez únosců je zřejmý nesmysl a jiné nesporné důkazy nejsou. Kromě pana P.B. únosce nikdo neviděl. Ostatně žalobce neobžaloval manžele z únosu, ale z vydírání. Ale i to je nesmysl, protože nebylo nikoho, kdo by na dlužníka vyvíjel nátlak. Po podpisu listin se pánové na usmířenou spolu zpili pod obraz.

Podobných článků vyšlo na Parlamentních listech více než deset a obsahově se celkem neliší. Uvádějí nepravdy a polopravdy. Např. v článku z 13.řjna 2025 dlužník tvrdí, že měl pod nátlakem „podepsat sadu dokumentů, které ho ekonomicky zlikvidují a převedou takřka veškerý jeho majetek do rukou“ věřitele N. Už ale neříká, že mu dlužil nedoplatek kupní ceny za jeho polovinu jejich společné firmy a podpisem listin zvýšil naději věřitele, že skutečně dostane zaplaceno. V průběhu hlavního líčení trestního procesu při tom dvakrát potvrdil existenci dluhu (byl jsem u toho). Zmatečné jsou i stížnosti na křivdy ze strany justice. Čtenáři jsou proti dezinformacím bezbranní: neznají trestní spis, neúčastnili se řízení a většina z nich nezná pravidla, podle nichž proces probíhá. Mnozí netuší, že poškozený nemá právo odvolání proti zprošťujícímu rozsudku. Nevědí, že odvolací soud neměl sice důvod vyslechnout P.B. jako svědka, ale předseda senátu přečetl hlasitě jeho dopis, který měl povahu odvolání.