V nedávné minulosti byl vazebně stíhán v řízení proti domnělým pachatelům domnělého únosu Petra Pfeifera, korunního svědka v souběžné „daňové kauze“vedené u Krajského soudu v Brně. Soud vrátil obžalobu státnímu zástupci k dopracování. Následkem toho byli obžalovaní propuštěni z vazby. Martin Veselý ale nebyl zbaven péče Vězeňské služby: sotva vyšel z věznice a nadechl se venkovního vzduchu, zadržela jej policie a po vyřízení obvyklých formalit se vrátil za mříže.

Jeho výpověď byla omezena souběhem s jinými procesy, jichž se účastní. Předem odmítl vypovídat o některých věcech a odpovídat na otázky. Vypovídal, jak se dostal k „obchodu“ se svědeckými prohlášeními a jakou roli v tom hráli jiní lidé, jejichž jména procházejí tímto řízením. Přiznal se, že si vymyslel očernění policistů. Těkal od námětu k námětu a mluvil velmi rychle a nesrozumitelně, čímž vyvolal opakované námitky tlumočnice. Když pak v další části líčení došlo na projednání žádostí obhajoby o propuštění obou vazebně stíhaných obžalovaných na svobodu a reakce žalobce nedávala naději na vyhovění, na rozhodnutí soudu již dále nečekal: požádal, aby směl opustit soudní síň.

Proti návrhu žalobce na ponechání ve vazbě SAZ bojoval za své propuštění dlouhým projevem, v kterém postupně probral všechny myslitelné argumenty pro vyhovění žádosti. Mimo jiné připomněl, že v mezidobí mezi dvěma vazbami se ve vztahu k soudu choval tak ukázněně, že mu soudce Aleš Novotný postupně prodloužil intervaly mezi povinnými návštěvami probačního úředníka z týdne až na tři měsíce. Podle mého laického úsudku nicméně vynechal jeden důvod, který osobně považuji za pádný: není v jeho zájmu, aby se útěkem ze země nebo jiným mařením projednání obžalob vzdal naděje na zprošťující rozsudek. Ve svém oboru podnikání, v němž se kladou vysoké nároky na osobní důvěryhodnost, by jako pravomocně odsouzený byl pro obchodní partnery nepřijatelný. Naproti tomu přešel k námětu, o jehož zveřejnění dříve nestál: k odpudivému chování státního zástupce Michala Galáta, jenž zneužil zdravotní dokumentaci jeho manželky a následně se o ní vyjádřil urážlivě v přípisu stížnostnímu soudu. SAZ přímo bouřil a svou porci jeho hněvu dostal i žalobce a předseda senátu, kteří se ve svých vystoupeních a rozhodnutích vyjadřovali o ní a jejím jednání přinejmenším nešetrně.