V tomto příběhu obžalovaný Jaroslav Novotný jako věřitel dlužníka, poškozeného Pavla Buráně, měl zorganizovat jeho vydírání s použitím násilí a tím ho přinutit, aby podepsal listiny, jimiž se zavázal, že ve lhůtě tří let zaplatí stamilionový dluh, za jehož splacení se zaručí zástavou nemovitostí. Ostatní obžalovaní měli různým způsobem při vydírání pomáhat. K pikanteriím případu patří skutečnost, že žalobce neobžaloval velitele čtyřčlenného komanda zakuklenců ukrajinské národnosti, kteří se podle pana poškozeného na něm dopouštěli násilí. Jeho identitu policie vůbec nezjistila a místo tří Ukrajinců dodala dva Slováky a jednoho Rusa s povolením k pobytu na Slovensku. Jeden příslušník komanda byl již v původním řízení zproštěn obžaloby.    

Případu se nadále věnuje senát Radomíra Koudely, jehož rozsudek zrušil a vrátil k novému projednání Vrchní soud v Olomouci.

Předseda senátu vedl hlavní líčení od zahájení ve svižném tempu a v přívětivé atmosféře. Proti poměrům v původním řízení strana žalobní se projevovala méně aktivně a nejevila sklon k nekorektním postupům, což je nepochybně důsledkem nahrazení aktivistického bývalého prokurátora Petra Dítě v postavení zmocněnce poškozeného advokátem Jiřím Půčkem. Současně mírně ožila obhajoba, posílená zlínským advokátem Jiřím Horákem a brněnským Pavlem Kandalcem. Jistá změna taktiky obhajoby se projevila i vystupováním obž. Jaroslava Novotného ve prospěch obhajoby.

Radomír Koudela zahájil seznámením s usnesením Vrchního soudu v Olomouci. Vykládal je s tváří pokerového hráče, ač obsah usnesení je pro něj mimořádně nepříznivý. Pustil se pak bez otálení do doplňování a napravování dokazování v souladu se závěry nadřízeného soudu.