V ČR se nyní řeší v zákonodárném sboru problematika tzv. církevních restitucí, tedy vládní novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Zákonodárný proces v konkrétním případě vyvolává řadu pochybností. Dochází ke sporům a vzájemnému napadání opozice a vládní koalice. Někteří občané podávají trestní oznámení na ústavní činitele v souvislosti s legislativním procesem a hrozí škodou v řádech desítek miliard korun. Navržený zákon má dle své preambule za cíl vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a dosáhnout plné náboženské svobody obnovením majetkové základny církví a náboženských společností dosažením svobodného a nezávislého postavení církví a náboženských společností v ČR, jejichž existence a působení pokládá stát dle důvodové zprávy za nezbytný prvek demokratické společnosti. Definitivní vypořádání však nezabezpečuje, přestože má spočívat v tom, že se církevním právnickým osobám vydá v naturální formě část v tuto chvíli státního a údajně původního církevního majetku, a dále, že církve obdrží finanční plnění od státu za údajně původní církevní majetek, který vlastnily k rozhodnému dni 25. února 1948 a který nyní nevlastní stát a který se proto nevydává.

Církve měly dle důvodové zprávy k rozhodnému dni údajně ve vlastnictví 261 633 hektarů půdy. Rozdíl mezi velikostí původního pozemkového církevního majetku a majetkem nyní vlastněným státem je dle ní 109 822 hektarů. Za tento rozdíl, nevydaný majetek, náleží církvím finanční náhrady. Celková částka paušální finanční náhrady tedy činí 59 miliard korun rozvržených ve splatnosti do 30 let s valorizací inflace. V současné době je v ČR 32 registrovaných církví a náboženských společností, z nichž 17 je financováno státem podle zákona č. 218/1949 Sb. Navržené odškodnění směřuje pouze k některým církvím, přičemž i samotný navržený restituční zákon se podstatně odlišuje od státních restitučních zákonů. Důvodová zpráva předložená vládou zákonodárnému sboru zamlčuje či zkresluje řadu důležitých otázek.

Neuvádí je historicky a právně správně. Nedostatky zprávy jsou tak závažné, že lze mít více než vážné pochybnosti o tom, že se jedná o neznalosti navrhovatele. Případně schválený zákon prokazatelně prolamuje hranici února 1948 a staví se proti principům, prosazovaným při zakládání našeho státu prezidentem Masarykem a jeho spolupracovníky. Nebrání možným budoucím soudním sporům ohledně původního církevního majetku.

Pod záminkou zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 - 1989, kdy došlo k tzv. sametové revoluci a porážce komunistického režimu, v případě schválení v navrženém znění přinese řadu křivd a nesrovnalostí a v konečném důsledku změní poměry na území České republiky, vzniklé za několik století, aniž by na to důvodová zpráva upozornila.

Otázka tzv. církevního majetku na našem území souvisí s historicky převažujícím monopolním postavením katolické církve v dějinách státu na území České republiky. S vydíráním a násilím na lidech, s placením a vymáháním desátků, jejichž často nedobrovolnému placení se nemohli obyvatelé vyhnout, s omezením práv kněžích a jejich rodinných příslušníků ve prospěch církve, s nedobrovolným nuceným odevzdáváním majetků církvi a s překrucováním skutečného právního postavení církví u nás i v zahraničí.