Během několika dní zamlží řadě lidí paměť. Církevní restituce, školné na vysokých školách, zvyšování daní, Kalousek, Bakala a vše spojené s nepopulární vládou, to všechno se podaří vytěsnit a zůstává jen usměvavý, dobrácký, elegantní kníže s motýlkem a fajfkou. Ještě mnohem horší na tom všem je snaha o démonizaci a totální diskreditaci protivníka, ve které se předhánějí zvlášť MF Dnes, Lidové noviny a Hospodářské noviny a stále stejná skvadra vyvolených, ale nevolených hlasatelů dobra a mravokárců.

Nevím, kolik lidí se těmito masážemi nechá ovlivnit. Co ale vím, že mezi ně rozhodně nepatřím a nehodlám patřit. Domnívám se, že hlavu státu by měl člověk volit na základě dlouholeté zkušenosti, nikoli chvilkových dojmů z předvolební kampaně. Pro svého kandidáta jsem se rozhodnul na základě sledování jeho počínání po předchozích 23 let.

Byl jsem v první třídě, když přišla sametová revoluce. Bylo mi teprve sedm, ale politika mě okamžitě chytla. Sledoval jsem milionové demonstrace na Letné v televizi, poslouchal proslovy. Jedním z řečníků, který tenkrát lidi velmi zaujal, byl nekonformní, protirežimní ekonom Miloš Zeman. Nedlouho předtím se proslavil velmi odvážným kritickým článkem o přestavbě, za který byl vyhozen ze zaměstnání.

Chodil jsem ještě pořád na základní. Zeman se vyprofiloval jako významný politik. Právě budoval svou ČSSD, kterou během několika let vytáhnul ode dna až na vrchol. Byli jsme pravicová rodina, voliči ODS, takže Zeman nám svými názory na ekonomickou transformaci rozhodně blízký nebyl. Ani jeho pověstné hulvátství a drsný slovník nás příliš neoslovoval. Chtěl jít vládě "po krku", mluvil o spálené zemi, tunelářích, kritizoval kupónovou privatizaci apod. Vlastně jsme v něm tehdy viděli hlavní nebezpečí pro nastoupený reformní kurz. Jestli mi na něm něco bylo sympatické už v tu dobu, byl to snad jen jeho úžasný smysl pro humor.

To už jsem nastoupil na gymnázium, když nastala přesmyčka. Po volbách v roce 1996 dosavadní koalice ODS, ODA a KDU-ČSL ztratila většinu. Díky konstruktivnímu přístupu Zemana byla tehdy dojednána jakási první „opoziční smlouva“ pod patronátem Havla – tehdy nikomu nevadila –  a vláda mohla po nějaký čas fungovat. ČSSD v těch časech projevila kus konstruktivního, státnického přístupu.