Polistopadová představa nových garnitur, že z naší země vybudují tygra Evropy, je už zapomenuta. Původní příslib českého kapitalismu proklamovaný zakladateli ODS v čele s Václavem Klausem byl naplněn kapitalismem mafiánským. A současná snaha ministra Kalouska řešit problémy nerovnováhy plošnými škrty je bohužel jen ukázkou destruktivní stupidity.

Zredukování ekonomiky na spekulaci s fiktivním kapitálem vytváří jen virtuální bubliny plněné iluzemi. Svobodný trh je také iluze – ve skutečnosti je spoutaný soukromými monopoly, které mají rozhodující vliv na média i na vrstvu byrokratů určujících pravidla. USA na rozdíl od nás provádějí radikální prorůstová opatření, ale k tomu je třeba vzít v potaz fakt, že USA jsou velmoc, americký dolar je kryt ropou a ropa i americký odbyt je zase kryt odstrašující vojenskou silou USA ve světě.

ČR je malá a otevřená ekonomika, a tak je napojena na světovou ekonomiku a je citlivá i na kvalitu pravidel v integračním rámci evropského hospodářského prostoru. Přesto by měla ČR mít svou hospodářskou politiku. Najít dynamickou rovnováhu, která zajistí rozvoj životní úrovně obyvatel, je smyslem takové politiky ČR. Jsme pod svým růstovým potenciálem a přehlížení prorůstové politiky je právě to, co nás přiřazuje k problémovým zemím. Pasti chronické krize se vyhneme zvyšováním ekonomického výkonu. 

Jádrem správného receptu je vyrábět a vyvážet a k tomu patří jak budování odbytových cest a modernizace výrobních technologií, tak i rozvoj regionální a komunitní mikroekonomiky. Volba jednotlivých nástrojů a kroků by měla být promyšlená a odpovídat reálnému ekonomickému vývoji u nás i v zahraničí. Základními prostředky jsou nástroje fiskální politiky a politiky rozdělování příjmů. Jejich nositeli jsou vláda a účastníci mzdových jednání (zaměstnavatelé a odbory).