Dolejš (KSČM): Trhněte si nohou, ono se to nějak prohlasuje

Děkuji za slovo, pane předsedající. Do svižného tempa odpolední diskuse, kdy nám debata nad návrhem státního rozpočtu na rok 2013 aspoň z uměleckého dojmu nazíráno, docela odsýpá, musím kápnout trochu dehtu. Ale nebude to dlouhé, nebojte se, jsou to jenom tři poznámky, protože cítím, jak se všichni těšíte ke stromečku. Ale prostě problém, o kterém za chvíli budeme možná hlasovat, je dostatečně závazný na to, aby si tři klíčové poznámky zasloužil. A berte to tak, že to není jenom moje výhrada, moje starost, ale že obdobným způsobem to cítí i celá politická frakce, kterou si dovoluji v tuto chvíli zastupovat.

První komentář je k charakteru rozpočtu, byť jsme na toto téma tady hovořili již několikrát, protože máme na stole rozpočtové repete. První návrh v září letošního roku, následovala bububu verze, to znamená, když nebudete poslouchat, tak vám všechno seškrtám. Ta naštěstí nedorazila až sem do lavic, ta sloužila jenom ke stmelení vládních řad. No a třetí verze, tu máme teď na stole, a obávám se, že jedna, druhá i třetí verze jsou všechny stejně koncepčně vadné.

V podstatě se jedná o návrh, který vybočuje z ekonomické logiky a ve svých důsledcích je to návrh retardační. A my se samozřejmě podobným návrhům bráníme, protože si myslíme, že zákon o státním rozpočtu je klíčový zákon, který Parlament schvaluje, a že bychom tady měli zmobilizovat vše dobré, co v nás je, dokonce nejenom v koaličních řadách, ale napříč celou Sněmovnou, a že se nám to tady opravdu, ale opravdu nepodařilo. Proč? No proto, že tento návrh je především viditelně protirůstový, což dokládá i propočet České národní banky, která hodnotí balíček škrtů a nepovedených daňových experimentů negativně, teda že vyčísluje tzv. fiskální negativní multiplikátor hodnotou 0,8 procentního bodu, tedy to, co k našemu hospodářskému nerůstu, který je vyvolán samozřejmě i zahraničními vlivy, přidává naše české domácí vládnutí, kvantifikovala opatrná neutrální konzervativní instituce jako je ČNB hodnotou 0,8 procentního bodu. Jasný argument, jasné faktum.

Z tohoto faktu vyplývá, že ekonomický vývoj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku též, bohužel, není úniku z České republiky, tak z toho vyplývá, že již další rok bude pokračovat zablokovaná konvergence našeho ekonomického vývoje. My jsme kdysi vyrazili do Evropy s tím, že doženeme a možná i předeženeme nejvyspělejší země. Výsledek, že konvergence, tedy sbližování tady žádné není, ale začínají se nám koncová světla vagónu vyspělého vláčku evropských zemí vzdalovat. A kdo ví, jestli si nebudeme za chvíli klást otázku, jestli neztratíme dokonce i tu stopu.

Samozřejmě, v komplexu myšlenek, které stojí u tohoto rozpočtu, je několik významných rizik, které vláda ani nekvantifikuje, ani se jimi nezabývá. Významným rizikem je nečerpání evropských peněz. Jsme v tak velkém skluzu, že více než polovina evropských peněz, které jsme za sedmileté období měli do České republiky dostat, tak byla sice alokována, ale nikoliv použita, dokonce byla zablokována. Takže z toho vyplývá, že výpadek těchto peněz, které měly sloužit ekonomice, rozvoji a modernizaci struktury, oné konvergenci, tady není a tedy musí mít další negativní vliv na rozvoj ekonomiky, který se k tomu, co jsem dosud říkal, přičítá.

No a pak jsou tady takové drobnosti jako, že měly proběhnout kvalitativní strukturální změny. Neproběhly, protože nad druhým pilířem penzijní reformy jsou tak velké otazníky, že to za prvé nebude fungovat a za druhé udělá to průvan na důchodovém účtu státních penzí.

Vládu to netrápí? Zdá se, že nikoliv, protože tyto úvahy se v návrhu státního rozpočtu neobjevují. Vláda se zaklíná určitým byrokratickým pohledem na svůj původní konsolidační plán. Těší se, jak splní a přeplní ukazatele typu podíl deficitu na HDP. Že je to jenom odložení lidově řečeno průseru, to ji netrápí. A především ji netrápí to, že tyto škrty jsou nemoudré, neboli, jak některý říká, necituji teď sám sebe, tupé škrty, takže v podstatě nevedou k hospodárnosti, naopak spíše paralyzují chod veřejné správy a státu. Takže to jsou ty obecné koncepční výhrady. Musel jsem je zopakovat, to se omlouvám posluchačům, ale je třeba před hlasováním toto v koncentrované podobě vyjádřit.

Druhá moje poznámka je, že kolegové zejména z opozičních lavic usilovali toto zoufalé katastrofické řešení aspoň trošku vylepšit některými pozměňovacími návrhy, ale samozřejmě ty pokusy byly už od začátku, pokud bychom sledovali zastavit zoufalý vývoj, marné.

Máme pochopení pro drobná možná řešení, která se tady nabízejí, ale hasit požár, který se rozhořel, nějakým pouťovým mávátkem, to asi nepomůže. Požár se rozhořel už do té míry, že drobné pozměňovací návrhy to rozhodně nespraví. Avizuji pro uvažujícího člověka koncepční dilema, které zažíváme při hlasování nad oněmi pozměňovacími návrhy, konkrétně se teď dívám do řad kolegů z Věcí veřejných, kteří jsou aktuálně momentálně v opozici, jejichž návrhy samozřejmě z hlediska dobrých úmyslů podporujeme, ale jestliže někdo navrhuje, abychom na sociální služby, které jsou podfinancované, na které chybí peníze, abychom brali peníze z položek, jako je důchodový účet, nebo nemocenská, tak to je problém. A jediné, co nás v tuto chvíli s tímto návrhem, který nepochybně není koncepční, ale kdo má bdít nad koncepčností státní rozpočtové politiky než vláda, a ta na to kašle, smiřuje, je to, že když přidáme na sociální služby, tak tam prostě peníze budou a když budete tak benevolentní a budete pro to hlasovat, tak tam dorazí. Výplata důchodů a výplata nemocenské jsou mandatorní výdaje, to znamená zaplatit se musí a správce eráru, pan ministr Kalousek, ať bude chtít, nebo nechtít, peníze nějak najde. Mám takové velké svrbění, že je bude hledat někde úplně jinde, než by se mi líbilo, a že to bude jenom prohloubení špatné struktury tohoto rozpočtu, prohlubování permanentní improvizace, která dneska v oblasti rozpočtové politiky je. To je výhrada ke druhému čtení, i když avizuji, že pro všechny rozumné návrhy hlasovat budeme.

A poslední, abych nezdržoval, avizoval jsem tři poznámky, tak poslední poznámka se vrací k tomu, co jsem říkal v předchozím bodě. My jsme se tady stresovali nad tím, kdy předložíme návrh státního rozpočtu, když si vláda není jista nejen sama sebou, ale není si především jista, jestli projde klíčový zákon, tedy takzvaný Kalouskův úsporný balíček, a opakovala tezi, která je nepochybně správná a platná. Vychází koneckonců z dikce zákona, že schvalování rozpočtu se opírá o platné zákony a že rozpočet, který není postaven na platných zákonech, se nedá prohlasovat. Já jsem se tu ptal v minulém bodě, asi jsem se ptal do prázdna, protože jsem se odpovědi zatím nedočkal a nedivte se, že se ptám znovu, protože chci vědět, ať už výsledek bude kladný, nebo záporný, mně by se líbil záporný výsledek, ale nějaký výsledek prostě v souladu se zákonem. Protože vy mlčíte, možná se držíte zásady, staré dobré zásady Qui tacet, consentire videtur, tedy kdo mlčí, ten souhlasí s věděným, ale mlčíte a souhlasíte tedy s čím. S mým názorem, že návrh zákona o státním rozpočtu má být opřený o platnost legislativy? A nebo s nevyřčeným názorem exekutivy, to znamená trhněte si nohou, ono se to nějak proválcuje. Já fakt nevím. Já jsem se tu ptal na to, že podle mých nejlepších informací platný zákon není ten, který se prohlasuje v této Sněmovně, ale který je podepsán prezidentem. Zatím jsem neslyšel rychlé posly, že by už signalizovali, že z komína na Hradčanech vyrazil bílý kouř a je vše podepsáno. A navíc, ani to by nestačilo, protože podle mých informací platnost zákona znamená, že byla příslušná částka Sbírky zákonů rozeslána. Já to nevím, takže abychom se neblamovali, abychom nehlasovali o něčem, co je v rozporu s příslušnými pravidly. Na to jsem se chtěl zeptat. Nezlobte se, budu rád, když mi odpovíte. Hlasovat budu podle názoru našeho klubu, tedy negativně o tomto návrhu rozpočtu. Myslím si, že když neprojde, že se nestane žádná katastrofa, protože tento rozpočet znamená prohlubování rozvratu státu, je produktem nepřetržité, nedůvěryhodné improvizaci a pokud by vedl k neschválení zákona, k pádu vlády, a tedy ke změně hospodářské politiky, tak si myslím, že to napáchá méně škod než případné rozpočtové provizorium, které si samozřejmě jinak nikdo nepřejeme, protože samozřejmě rozpočtové provizorium by komplikovalo hospodaření nejenom státu a organizací zřizovaných státem, ale samozřejmě návazně i rozpočtů územně správních celků. Bohužel ale tak tomu je. Doufám, že aspoň na tu poslední otázku se dočkám v závěru před hlasováním odpovědi. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)