Nyní ale začínám rozumět obavám těch, kdo s přímou volbou nesouhlasili. Mohli jsme si totiž minimálně ušetřit ten největší malér – rozdělenou až polarizovanou společnost. Přitom máme historicky první možnost zvolit sami svobodně hlavu státu, to by nás mělo přece spojovat, to jsme chtěli. Ale opak je pravdou.

Začalo to poněkud křečovitě – vylepováním plakátů s Fischerem milicionářem. Už před prvním kolem prezidentské volby nebyla volební kampaň pozitivní, tedy o tom, koho a proč zvolíme, ale negativní – o tom, koho a proč nezvolíme. Tento zvrácený trend zesílil na maximum v druhém kole volby.

Lví podíl na tom mají samozřejmě média. Začala klást otázky populárním osobnostem ve stylu „Losnu nebo Mažňáka“. Záměrně a úmyslně tak „vyráběla“ nesmiřitelné tábory. Schwarzenbergovi spřízněnci z řad umělců, vědců či sportovců se sami angažovaně začali v tomto duchu vyčleňovat již před prvním kolem.

Na angažované umělce se snad ani nelze zlobit. Mají přece svých stabilních osmatřicet pět. Například Zdeněk Svěrák svým pozvednutým hlasem za každých okolností a podpisem pod cokoliv způsobil naprostou inflaci svých názorů. Za co on bojuje, mi a priori přijde podezřelé. Že se dají umělci velmi lehce zneužít, lze dokázat jak na jejich podpoře rozsudkům smrti v politických procesech 50. let minulého století, tak na Antichartě. Ano, herci Vinohradského divadla chtěli pro svou stíhanou kolegyni Jiřinu Štěpničkovou provaz ! Současná hysterie mě proto nijak nepřekvapuje, zcela zapadá do tohoto rámce.

Na rozdělení společnosti mají svůj díl viny i sociální sítě. Díky nim se vyčlenili lidé ostentativně propagující Schwarzenberga na plackách, tričkách, vylepující plakáty na automobil i na okna bytů. Ze sociologie si pamatuji, že dav je tím méně inteligentní, čím více lidí jej tvoří. V tomto případě je to splněno do puntíku. Přísahám, že ani jeden Schwarzenbergův příznivec s plackou nebyl schopen v debatě na konkrétních případech obhájit dokola omílanou mantru o superkvalitách jejich idolu.

Miloš Zeman prohlásil, že chce být prezidentem všech občanů. Od jeho soupeře jsem to neslyšel. Jeho příznivci rozdmýchali nenávist a hysterii. Tato společnost si další rozdělování či vyčleňování skutečně nezaslouží. Jako kdybychom neměli spoustu jiných vážných problémů.

I kdyby byl Karel Schwarzenberg svatý muž, nikdy bych mu nedal hlas právě pro až militantní fanatismus jeho bílých koní. Vehemence, s jakou je prosazován, má totiž evidentně zastřít jeho vážné nedostatky.

Karel Horák, odborný mluvčí LEV 21 pro oblast spravedlnosti a boje proti korupci