Ministr školství Fiala a premiér Nečas tento týden představili svoji vizi koncepce zlepšení kvality školství v České republice. Popsali situaci, která je nyní na našich školách. Ministr Fiala vyjádřil zděšení z nedostatečné úrovně základních vědomostí žáků v oblasti matematiky i čtenářské gramotnosti. Povšiml si vědomostních rozdílů dětí z různých základních škol, ale i rozdílů škol z jednotlivých regionů. Prestiž učitelů označil za velmi nízkou a dokonce poukázal na neatraktivnost učitelské profese. Devalvace pedagogické práce je podle něj již neúnosná, a proto prý připravil několik následujících kroků: zvýšit zájem dětí o technické směry a matematiku, zapojení zaměstnavatelských firem do vzdělávacího systému, změny ve vysokém školství, změny v propojování odborností a akademických titulů.
Když jsem to poslouchala, nabyla jsem dojmu, jako by premiér i ministr dosud žili někde jinde. Nejde přece o nic nového pod sluncem, jen tyto problémy vláda dosud přehlížela. I my již několik let upozorňujeme na nekoncepčnost školského vzdělávacího systému. Osnovy byly zničeny a pošlapány jako zastaralé a nefunkční, abychom se dnes dozvěděli z úst pana ministra, že mezi jednotlivými školami, kraji a tím i mezi školskými vzdělávacími programy, jsou katastrofální, propastné rozdíly. Také se vracíme se zpět na systém jednoho normativu na žáka! Teprve po zavření řady malých vesnických škol se najednou zjišťuje, že plní i jiné funkce než vzdělávací, a proto na ně není možné hledět jen jako na finanční zátěž. Rámcové vzdělávací programy nejsou dokončené a učitelé s nimi prý neumějí pracovat! O státních maturitách ani nemluvím. Poukazovali jsme i na špatnou strukturu vysokého školství, nutnost profilace studijních oborů. Velkým problémem je nekoncepčnost a nesystémovost celého systému. Stát, tedy především příslušné ministerstvo, neumí řídit své školské strategie – chybí dlouhodobý komplexní přístup, sledování, vyhodnocování, podpora a korekce výuky.
Opravdu se muselo vše fungující zničit, abychom klesli hluboko na žebříčku vzdělanosti? A všechno jen pro bezbřehou aroganci a neodbornost nejen této vládní koalice.
Reforma, která má vše napravit, by měla být předložena do konce června tohoto roku. Kolik bude stát? Maličkost, přibližně jednu miliardu podpora technických směrů, sto milionů další projekty… Tyto prostředky na to bude nutné vydat. Ale kdyby se ministerstvo začalo o kvalitu výuky a o souvislosti struktury školství se strukturou potřebných profesí na trhu práce zajímat mnohem dříve, pak by se nikdo dnes nemusel děsit nad tím, jak zoufale špatné jsou znalosti absolventů či žáků některých škol. Snaha o nápravu situace přichází pozdě. Ráda bych věřila, že tentokrát přece jen nezůstane jen u planých slibů.
Ovšem vyjádření premiéra Nečase v tom smyslu, že se zbytečně zveličuje otázka školného, protože je nutné řešit důležitější věci, ve mně přece jen budí značné obavy. Kolik nás to nakonec všechny bude stát? A bude se při této reformě brát ohled i na to, aby zůstal zachován rovný přístup občanů ke vzdělání?
Gabriela Hubáčková, poslankyně Parlamentu ČR
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
