Doposud však bez hmatatelných výsledků. Podobně jako se dlouho neřešily otázky předlužených státních rozpočtů některých států EU, nyní se odkládají i nepříjemné energetické otázky ohledně budoucích zdrojů energie a přenosových soustav.

Zadluženým státům byla se značným zpožděním naordinovaná terapie úspor. Oblast energetiky je však mnohem složitější a komplexnější. Elektrárnu v případě potřeby nepostavíme ze dne na den. Pro výstavbu elektrárny je potřeba několik let plánovacího, schvalovacího a testovacího procesu. Z tohoto pohledu lze aktuálně předloženou vládní energetickou koncepci ocenit jako prozíravý dokument.

Na cestě k soběstačnosti

Na výsledku v podobě stabilních dodávek elektřiny za přijatelné ceny se jistě shodneme všichni napříč politickým spektrem, i spolu s nejrůznějšími zájmovými sdruženími. To co nás rozděluje, jsou názory na konkrétní kroky, které k dosažení tohoto cíle povedou. Ministerstvo průmyslu a obchodu si jako prostředek k dosažení tohoto cíle zvolilo jadernou energii, jejíž podíl v energetickém mixu má v roce 2040 vzrůst na 30-35%. Ministerstvem aktualizovaná Státní energetická koncepce dále počítá s postupným uzavíráním dosluhujících tepelných elektráren a samozřejmě s využitím všech druhů zdrojů energie ve zdrojovém mixu včetně energie z obnovitelných zdrojů.

Česká republika tak má velkou ambici dosáhnout ve výrobě elektrické energie soběstačnosti. Právě jaderná energie nám tuto nezávislost umožní. Již nyní jsou posuzovány nabídky na stavbu dvou nových bloků jaderné elektrárny Temelín a na významu tomuto projektu přidávají i vedoucí představitelé státu, jak dokládá i červencová návštěva prezidenta Václava Klause v jižních Čechách.

Energetické koncepce většiny evropských států počítají v budoucnosti s dovozem elektrické energie. Bohužel už však neříkají, odkud budou tuto elektřinu dovážet. Česká republika volí nejen jádro, ale spolu s ním zejména energetickou nezávislost postavenou na reálném základě.