Opominu žonglérské cvičení, které s ní nad lavicemi poslanců předváděli, když ne a ne ji rozvinout. Přejdu i ten nelibý zápach, který se z ní po celou dobu vinul a podtrhoval, že stanová plachta funguje pravidelně jako reklamní tlampač a obušek na všechny vlády. Podle ošoupanosti a nelibé vůně bylo znát, že se pak odkládá kamsi do nevětrané garáže. Podobně jako politická protestní floskule, která na ní byla, a očividně je využívána jen, aby se neřeklo a jako slovní beranidlo proti jakékoliv vládě, která se namane. Namísto věcné debaty, jakýchkoliv konstruktivních návrhů a vůle nalézt alespoň elementární shodu a konstruktivní smír.

Mě spíš zaujala jiná okolnost, jak plachtou socialisté bezostyšně zakryli všechny lavice ve svém okolí, včetně sousedských komunistických zákonodárců. Měl jsem pocit, že popotahování s plachtou naznačuje, kam se sociální demokraté chtějí do budoucna ubírat, nalevo a za jakoukoli cenu. To vše s cílem zakrýt, zastínit komunisty za všech okolností a všemi způsoby. Zároveň mi přišlo komické, jak sociální demokraté úzkostlivě točili plachtu za červeným světýlkem televizních kamer, nehledě na vážnost situace, svoji odpovědnost a legislativní roli.