Zaznamenal jsem polemiky v diskusích o tom, jestli potřebujeme takový ústav, který by se věnoval naší bolestné historii v minulém století, která je poznamenána dvěma totalitními režimy. Jsem přesvědčen o tom, že takovou instituci potřebujeme. Podívejme se do sousedního Německa, kde se od II. světové války intenzivně zabývají do dnešních dnů studiem fašismu.

U nás je situace okolo ÚSTRu od jeho vzniku poměrně komplikovaná. Část spíše levicové společnosti pochybuje o užitečnosti této instituce a někteří její zástupci obviňují pravici, že tento ústav byl využíván k účelovým výkladům historických skutečností především proti levici.

Další podobné argumenty nechci uvádět, spíše k jádru problému. ÚSTR zde je a funguje. Historii je třeba znát a seznamovat s ní mladé generace, abychom ji již nikdy v tak dramatické podobně nemuseli opakovat. Problémem jsou vyhrocené neracionální debaty v politických kruzích.

Během posledních dvou měsíců jsem zaznamenal kritiku na adresu bývalého ředitele D. Hermana. Je překvapivé, že tato kritika nezaznívala dříve, ale až po volbách do Senátu, který ovládla ČSSD. Pokud někteří představitelé ČSSD kritizovali že ÚSTR je pod „vlivem“ pravice, pak nyní ČSSD měla historickou možnost vést debatu a vytvořit prostředí, které by bylo spíše odborné a politicky spíše vyvážené. Nestalo se.