Lidé vždy toužili vytvořit řád založený na svobodě a rovnosti. Svět se dnes rychle mění, budoucnost lidstva je však stále velmi nejistá. Úsilí kapitalismu, zbaveného svého největšího soupeře v podobě světové soustavy socialistických zemí, o globální nadvládu vede k jeho degeneraci. Majetní ještě více bohatnou a stále širší vrstvy společnosti chudnou. Bída vyhání obyvatele ze zemí třetího světa a stává se živnou půdou i pro mezinárodní terorismus. Jejich levné pracovní síly využívá globální kapitál k likvidaci sociálního státu v rozvinutých zemích. Pod záminkou vyhrocujících se rozporů pravicové vlády omezují demokracii, lidská práva a svobody, neváhají rozpoutávat ničivé války a nové závody ve zbrojení.

Posvátná neoliberální představa, že globální svobodný trh bez přívlastků zajistí svobodu a demokracii ve společnosti, se zřetelně rozchází s realitou. Dnešní svět není o nic bezpečnější, spravedlivější a svobodnější. Dochází k nárůstu xenofobie a rasismu. Úpadek společnosti doprovází další rozklad morálních a kulturních hodnot. Nezodpovědné ničení přírody a plýtvání jejími zdroji a devastace životního prostředí ohrožuje životní podmínky lidí prakticky na celé zeměkouli.

Ve světě se stále hlasitěji ozývá heslo »Jiný svět je možný«. Nestačí však, aby byl jiný. Je třeba, aby byl lepší. My, komunisté, jsme přesvědčeni, že globální kapitalismus ze své povahy lepší být nemůže. Společnost, která vykupuje blahobyt menšiny lidí bídou většiny, ztrácí své historické opodstatnění. Je na čase, aby odešla ze scény dříve, než její úpadkové rysy napáchají nenapravitelné škody.

Ve druhé polovině minulého století se vytvořila situace, kdy naplnění myšlenek sociálně spravedlivé společnosti bylo na dosah. Vlivem mnoha historických okolností se však první pokus o socialismus nepodařilo postavit na trvalé základy. Vyhodnocení celé této historické zkušenosti je dlouhodobou záležitostí. Současný vývoj stále více ukazuje, že přes všechny své nedostatky měl minulý systém jednu základní přednost – ctil sociální práva lidí, bez nichž jsou ostatní lidská práva pouhou iluzí.

Zejména na tuto zkušenost chceme navázat a nedostatky překonat. KSČ ztratila v roce 1989 svou moc. V podmínkách  restaurovaného kapitalismu si však KSČM udržuje svou autoritu, protože si udržela identitu radikální strany usilující o sociálně spravedlivou společnost a působí mezi parlamentními stranami jako jediná stabilní a čitelná opozice proti kapitalismu.