Znovu se rozhořel dlouholetý spor o odvodech zaměstnanců a živnostníků. Zapomíná se však, že jedno opatření nesmí být vytrháváno z kontextu celé daňové reformy. Snížení paušálů by tak vůbec nemuselo znamenat zvýšení odvodového zatížení OSVČ, ani zvýšení administrativních nákladů.

Situaci nepovažuji za černobílou. Zástupci živnostníků správně argumentují, že oni nepožívají pracovněprávní ochrany jako zaměstnanci, nemají nárok na odstupné, dovolenou, minimální mzdu atd. a vytvářejí pracovní místa. Naproti tomu existují argumenty porovnávající např. odvody daně z příjmu, kdy OSVČ za prvních sedm měsíců tohoto roku neodvedly dohromady ani korunu, naopak jim bylo vráceno kolem miliardy Kč. Připomeňme, že to negativně dopadá také na rozpočty mnoha obcí, protože 30 % daně z příjmů OSVČ je příjmem té obce, kde podnikatel sídlí.

Další fakta, která uvádí Ministerstvo financí, jsou taktéž neopominutelná. Výdajové paušály máme v podstatě nejvyšší v Evropě a zároveň již neslouží původnímu účelu, pro který byly do daňového systému zavedeny. Místo snížení administrativních nákladů a úlevy od komplikovaného účetnictví se paušály začaly využívat ke snížení daňové povinnosti pro ty, kteří mají náklady v porovnání s výnosy nízké. To je případ především různých poradců a konzultantů na rozdíl od řemeslníků a zemědělců, kteří mají náklady vysoké. Zde paušály svou původní roli většinou plní.