Všechny kojeňáky se neruší

Ne, nedomnívám se, že by se za stávajících okolností měly ze dne na den zrušit všechny kojenecké ústavy. Jejich reforma a redukce jsou ale více než na místě. Do těchto ústavů patří na dlouhodobé pobyty děti těžce nemocné. Ostatní děti, a že jich tam není málo, čekající na adopci či na návrat do své vlastní rodiny, nechť tam v odůvodněných případech (podezření na nějakou závažnější nemoc či postižení) pobydou na pozorování, ale jinak tam nemají co dělat. Čas, než se vrátí do rodiny vlastní či než se najde rodina adoptivní, by měly rozhodně trávit v pěstounské rodině. Důvody, proč je to pro dítě nesmírně důležité, tady snad nemusím opakovat – profesor Matějček je popsal již začátkem 60. let (!). Ve stručnosti: POKUD DÍTĚ V URČITÉM VĚKU NEMÁ DOST EMOČNÍCH PODNĚTŮ, JE DEPRIVOVANÉ, JEHO VÝVOJ SE ZABRZDÍ A V ŘADĚ PŘÍPADŮ HO UŽ NIKDY NEDOHONÍ.

Ti, kteří jsou proti jakýmkoli reformám a stojí “mimo ústavní lobby”, evidentně neznají individuální příběhy jednotlivých dětí. A asi také nečtou blog kolegyně Dagmar Zezulové, která jako zkušená pěstounka často popisuje, jak špatně na tom děti z ústavní výchovy po psychické stránce jsou, jak zanedbaný je jejich vývoj – a to přesto, že většina ústavů je moderně vybavená a jejich prostředí je na pohled velmi příjemné. Pořád je to ale jenom ústav. PROČ JE TO TOLIK LET PRO NAŠE POLITIKY TAK TĚŽKO POCHOPITELNÉ?

Co by dětem opravdu pomohlo