Horní zákon je jediných zákonem v České republice, který stanoví, že nerostné bohatství je ve vlastnictví státu. Horní zákon byl přijat, aby umožnil nakládání s nerostným bohatstvím, nikoli aby ho znemožnil nebo ztížil. Hornická činnost je jednou z mála činností, která v tomto státě ještě funguje.
Stát je vlastníkem vyhrazených nerostů, které tvoří výhradní ložiska. V horním zákoně jsou vyhrazené nerosty taxativně vyjmenovány. Z této sumy nerostů nehrozí ve většině případů uplatnění institutu vyvlastnění ve veřejném zájmu, protože se jedná o nerosty s hojnějším výskytem. Ale je zde množina nerostů, jako například nerosty tvořící energetické suroviny, drahé kovy, drahé kameny atd., které jsou strategické pro stát nebo je jejich výskyt velmi omezený, vzácný. U takových nerostů je třeba předpokládat, že se stát dostane do situace, kdy jejich těžba bude ve veřejném zájmu. Pak, v případě nemožnosti vyvlastnění, je vlastník pozemků nebo jiných nemovitostí v dotčeném území schopen stát zcela paralyzovat.
Za vlastníky pozemků a jiných nemovitostí si musíme představit současné vlastníky, kteří k výhodě zřejmě přijdou jako slepý k houslím, a dále spekulanty, kteří pozemky a jiné nemovitosti skoupí a dále se ziskem prodají, což je ta příznivější varianta, protože se jedná pouze o peníze, které zaplatí těžební organizace při řešení těchto střetů zájmů. Horší varianta je taková, že spekulanti si koupí či získají část pozemků nebo jiných nemovitostí a vysloví zásadní nesouhlas s využíváním ložiska. Tento přístup zcela ochromí možnost státu využívat svůj majetek.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz