Někdy se takové vládě říká „Vláda Mafie“ či „Vláda kleptokracie“ (kleptein = krást; kratein = vládnout), což je forma autokratické vlády, „velmi špatná vláda“, resp. „vláda zlodějů“. Cílem takové vlády je nahromadit – nakrást co největší bohatství buď pro sebe sama, nebo pro určitý okruh lidí na úkor ostatních členů společnosti. Tento zločinný systém využívá k odírání běžných občanů různých, většinou skrytých forem (dosazování si svých lidí do významných funkcí ve výzvědných službách, strategických podnicích, bankách, v médiích - se zvláštním důrazem na zpravodajství, v policii, na státním zastupitelství, v soudní soustavě, v armádě, ve vězeňství apod.), včetně systému daní a různých forem zdanění, státních zakázek apod., aby si mohl přivlastnit co nejvíce finančních prostředků a majetku.

Aby se to v demokracii, kde je, mírně řečeno, značně uvolněná morálka (a řada lidí, ale i politiků, si to v euforii ze svobody, vykládá tak, že si vlastně může dělat co chce), stát nemohlo, existují různé systémy delegace osob, které mají být povolány k vládnutí a spravování věcí veřejných, včetně pečlivě propracovaných volebních systémů, politických stran, jejich činnosti a také zákonů, které to vše upravují.  A tak je to i u nás v České republice.

Jak se ovšem v poslední době, zejména pak po posledních krajských a senátních volbách (12. a 13. října 2012) zdá, jen tehdy, když volby vyhraje pravice, v České republice představovaná zejména vládnoucí Občanskou demokratickou stranou (ODS), TOP 09 a nyní i KDU ČSL. Pokud však volby vyhraje levice, kam v současném českém politickém spektru řadíme nejen Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD), vedenou Bohuslavem Sobotkou, Stranu práv občanů – Zemanovci (SPOZ), vedenou Milošem Zemanem, nově vzniklou moderní levicovou politickou stranu Národní socialisté – Levice 21. století, vedenou Jiřím Paroubkem, ale i Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM), vedenou Vojtěchem Filipem, ukazuje se, že vlastně asi ani faktickou demokracií nejsme. Jak by bylo jinak možné, aby se někteří, pravicově zaměření a angažovaní, představitelé našeho státu vyjadřovali tak, že nastává ohrožení demokracie, hrozí nebezpečí „rudé hrozby“, ovládnutí některých krajů komunisty či dokonce nebezpečí, že by se snad mohl některý z dalších komunistů stát senátorem či hejtmanem.