Nelze tak ovšem konat za cenu další nespravedlnosti, neřkuli loupeže za bílého dne. Exekutora máme v povědomí jako úřední osobu. Tou ovšem není. Exekutor je soukromý podnikatel, který se živí vymáháním dluhů. Člen exekutorské komory má ovšem podle zákonů některá mimořádná oprávnění.
Pomiňme zákon a řekněme si, jaká práva by měl a neměl mít podle prostého
selského rozumu. Dluhy, tj. částky určené soudem, by měl vymáhat jen po dlužnících. Praxe je ovšem taková, že majetek exekutoři zabavují bez ohledu čí je. Záminkou je obvykle společná domácnost s dlužníkem. Podle zákona je postižený (nevinně okradený) povinen doložit vlastnictví majetku. To je v mnoha případech nemožné - já sám schraňuji doklady pouze na věci v záruční době nebo v majetku firmy. Tato praxe odporuje principu římského a současného evropského práva, které říká In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a z něhož vychází i další princip presumpce neviny. Presumpce neviny je uvedena v Listině základních práv a svobod (dále Listina) v oddílu Právo na soudní a jinou právní ochranu. Tato listina, jako součást ústavy, je nadřazená veškerým zákonům. Není povinností občana dokazovat svou nevinu (ani třeba dokládat vlastnictví), ale je to povinností státu či jemu pověřených orgánů. Je těžké vymoci dluhy, ale exekutor si to nemůže ulehčovat na úkor nevinných lidí.
Porušování domovní svobody

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomio Okamura