Vydali se cestou skokových, často chaotických a experimentálních, v žádné jiné zemi světa se západní kulturou neosvědčených reforem. Z řady vyjádření klíčových vládních činitelů plyne, že zvyšování cen (v důsledku růstu DPH) či rozpočtové škrty považují za reformy.

Vládní tzv. reformy vůbec nevycházejí ze společenské reality v zemi. V ní desetina lidí žije pod hranicí chudoby a dalších 40 až 50% lidí má jen minimální finanční rezervy.

Střední třída je v důsledku „reforem“ – tedy obecně zdražování, školného, obecně růstu drahoty, potřeby zajistit si bydlení hypotečním financováním, tlaku na finanční spoluúčast ve zdravotnictví atd. – čím dále tím více stresovaná. Propadnout se z relativně slušného a zajištěného života do chudoby, ztráty rodiny a bezdomovectví je dnes v naší zemi poměrně snadné. Při ztrátě zaměstnání lidé s minimálními finančními rezervami končí velice rychle na ubytovně a ztratí-li práci a nemají ani na zaplacení bydlení v ubytovně, končí na ulici.

V společnosti se snižuje úroveň veřejných služeb. Zřejmě nejpatrnější je to v případě policie. Policie, její některé složky, dokáží sice zasadit tvrdé údery, když ji na tom záleží, ale pocit bezpečnosti občanů se trvale snižuje.

Životní úroveň, reálné příjmy obyvatelstva

Vláda v posledních letech udělala vše pro to, aby zasáhla celé kategorie občanů poklesem reálných příjmů. V případě veřejných zaměstnanců došlo k závažnému poklesu reálných příjmů. Totéž je možní říci i o důchodcích, nemluvě již o lidech se zdravotním pojištěním.