A to je možné konstatovat zejména teď, po dvou a půlletém vládnutí Nečasovy vlády (a šesti a půl letech vlády pravice) a po volbě nového českého prezidenta.

Správná myšlenka přímé demokracie

Jsem rád, že jsem v nedávné minulosti podpořil myšlenku přímé volby prezidenta, tak jako budu vždy podporovat všechny další prvky přímé demokracie. Na jaře roku 2009 se mně podařilo prosadit - jako tehdejšímu šéfovi nejsilnější české politické strany - v parlamentu vznik institutu krajského referenda. Od té doby, téměř čtyři roky, nenašla sociální demokracie, jako nejvlivnější strana na krajské úrovni, ani jedinkrát cestu k jeho využití (!). Přitom právě přímá demokracie může být nástrojem k tomu, aby se zvýšil zájem lidí o politiku a veřejné záležitosti.

Je potřeba se nezastavit a prosazovat další prvky přímé demokracie: celostátní referendum, přímé volby hejtmanů i starostů.

Chyby české sociální demokracie

V dnešní sociální demokracii není nikdo, kdo by dokázal vidět alespoň na tři až čtyři tahy dopředu. Přitom M. Zeman dokáže uvažovat na čtyři až pět tahů dopředu. ČSSD měla možnost - pokud neměla "svého" přirozeného kandidáta (např. z řad bývalých českých premiérů) - sáhnout po silném levostředovém kandidátovi, kterým byl Jan Švejnar. Ten si už leccos na své prezidentské kandidatuře odpracoval v roce 2008, byl pozitivně zapsán v myslích levicově a středově uvažujících občanů. A připomeňme, že za J. Švejnarem nejsou aféry typu CASA či Mostecké uhelné. A hlavně, byl schopen - podle sociologických průzkumů - porazit ve volbách M. Zemana i J. Fischera.

J. Dienstbier udělal vše pro to, aby Švejnara z kandidatury za ČSSD vyštípal. Škoda, následovat bude další oslabení ČSSD na 15 - 18% voličské podpory. Úvahy pravicových médií o "vynikajícím" volebním výsledku J. Dienstbiera ukazuje jedině to, jak si česká pravicová média představují příští sílu krotké sociální demokracie (4. místo v pořadí kandidátů v I. kole prezidentské volby).