Kromě toho, že šlo o hodně zajímavou záležitost, která mi trochu nostalgicky vrátila vzpomínku na mou dřívější práci se sociálním hmyzem, se mi tehdy podařilo zpravodajce z ultrapravicových konzervativců Julii Girling zprávu víceméně vzít a pozměnit ji do té míry, že zpravodajka sama odmítla pro zprávu hlasovat. Jenže návrh byl vyvážený a tak kvalitní, že nakonec potřebnou podporu získal a výborem prošel. Mimo jiné jsme tehdy požadovali, aby Evropská komise zavedla celoevropský zákaz užívání pesticidních přípravků ze skupiny neonikotinoidů.

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) nebývá nakloněn návrhům výboru ENVI a tehdy zemědělský výbor AGRI stanovisko výboru ENVI totálně ignoroval. Pod tlakem zemědělské a chemické lobby ze zprávy odstranil jakoukoli zmínku o neonikotinoidech.

Část kolegů se ještě pustila do předem ztraceného boje na plénu Evropského parlamentu a podala alternativní rezoluci, která na nebezpečí neonikotinoidů znovu upozorňovala a opět požadovala jejich celoevropský zákaz. Podpořilo ji ale nakonec jen 170 europoslanců a prošel návrh, který neonikotinoidní pesticidy vůbec nezmiňoval.

Pochopitelně že problém zůstal. V některých zemích EU byl zákaz neonikotinoidů dávno zaveden, v USA existovaly studie popisující jejich devastující účinky. Někteří vědci v pokusných podmínkách s využitím těchto látek simulovali takzvaný syndrom zhroucení včelstev, který likviduje včelí populace v USA i v Evropě. Jenže se nic nedělo. Ale každý dělal co mohl.