Dámy a pánové, je skutečně zvláštní, že v situaci, kdy jednáme o tom, že náš stát má vydat nějakých 135 miliard, tedy má vydat stát - stát není anonymní! - čili zaplatí to lidé, zaplatí to daňoví poplatníci, nebo se o tuto částku zvýší dluh celého státu, tedy, jak ráda říká pravice, zaplatí to příští generace. Tak v této situaci, kdy tady jednáme o tom, že vydáme 135 miliard, které všichni zaplatíme, tak tady není ani premiér, ani nejlepší ministr financí. Pravděpodobně jde o zcela bagatelní výdaj, který nikoho nezajímá!

Nedávno jsme tady zažívali debaty o státním rozpočtu, debaty o tom, že se musí zvýšit DPH, tedy zdražují se potraviny, léky, spousta základních životních potřeb. Samozřejmě toto zdražení asi má zaplatit i tento dar církvím. Ale podívejme se na to, kterým církvím. Samozřejmě z těchto 135 miliard jde drtivá většina, nějakých možná 80 %, jedné církvi, katolické církvi. Ty ostatní dostanou v podstatě drobné. Takže my tady rozhodujeme a vládní většina tady nejspíš prohlasuje, že všichni občané se zadluží a budou platit katolické církvi v příštích letech nějakých 100-135 miliard korun, a to v situaci, kdy jsme neustále bombardováni tím, že doba je zlá, že je málo peněz, že upadáme do velkých dluhů, že jsme tedy v hluboké krizi a že všichni musíme pochopit, že se lidé mají uskromnit. Proto se snižují platy zdravotním sestrám, záchranářům, lékařům, vědcům, jsou ataky na lidi, kteří jsou v invalidním důchodu, jsou ataky na lidi, kteří jsou ve starobním důchodu, rozhodnutím vlády, jak jsem tady již říkal, se zvyšují základní povinnosti lidí platit víc za potraviny a další věci, kde nemají možnost uhnout, a jedním z důvodů je pravděpodobně to, že tato vláda, tento ministr financí dříve za lidovce, dnes za TOP 09, a tento předseda vlády Nečas prostě chtějí s lehkostí neuvěřitelnou poslat nějakých 135 miliard církvím. Je to morální? Není to morální! Je to etické? Není to etické! Je to ekonomické?

Samozřejmě, že vůbec to není ekonomické! Dvakrát to není ekonomické v době, kdy víme, že země má vážné ekonomické problémy.

Dámy a pánové, a teď se podívejme na to, co říkají hlavní zastánci. Ti říkají, přece tohle je konečné vyrovnání s církvemi a už bude pak pokoj, stát ušetří a vždyť je to vlastně pro stát výhodné. Dámy a pánové, zkuste zapátrat v paměti, případně v archivech. K první vlně restitucí přece tady docházelo na začátku 90. let. Tam byly restituovány samozřejmě i církve. Tehdy se všem církvím, včetně katolické, vracely věci, které potřebovaly ke své činnosti, především ke své činnosti duchovní a ke své činnosti sociální. Když tehdy zapátráte a podíváte se do tehdejších diskusí, tak jasně zjistíte, že tehdy katolická církev říkala, my jsme spokojeni, nám to stačí.

Ano, tato vlna restitucí nás uspokojí, už potom nic chtít nebudeme. S tehdejší restitucí vyslovovala tehdy souhlas přímo nebo nepřímo většina společnosti. Jednoznačně jsem s tím souhlasil a souhlasím i já. Bylo dobře, že v 90. letech proběhly restituce včetně restitucí majetku církví. Byl to společenský konsensus, bylo to logické a všichni to očekávali. Ale všichni také očekávali, že tím je konec. Dokonce to tehdy deklarovaly i církve, tehdy to deklarovali vaši politici jako Václav Klaus a další. Na to jste všichni zapomněli, jako kdyby to nebylo, jako kdyby to tehdy církve neříkaly a jako by to i vaši politici neříkali.