Konec přetvářky.
V minulých letech pan Kalousek alespoň předstíral, že věří tomu, s čím před Poslaneckou sněmovnu předstupuje. Samozřejmě víme, jaká pak byla realita. Stačí si vzpomenout na rozpočet pro rok 2009. Pan Kalousek tehdy hřímal, že maximální deficit bude kolem 35 miliard. Ve skutečnosti však byl o více než sto miliard vyšší. Když jsme mu říkali, že příliš nadhodnotil příjmovou stránku rozpočtu a že předpokládaný hospodářský růst je zcela nereálný, tak nás přesvědčoval, že to tak prostě bude a hotovo, žádná krize nám přece nehrozí.

Vláda rozpočtové (ne)odpovědnosti.
Tento rozpočet navíc výrazně zadlužuje Českou republiku a české občany. Jakoby tato vláda najednou zapomněla, že chtěla být vládou rozpočtové odpovědnosti. Státní dluh České republiky rychle stoupá a rozpočet na příští rok přichází s deficitem kolem 100 miliard. A možná to bude ještě více. Zatím to vypadá na nějakých 130 - 140 miliard. Jsem zvědav, jestli, až bude pan ministr financí končit svůj mandát, pošle lidem také složenku s tím, jak je zadlužený každý občan České republiky, jako to udělal při minulých volbách.

Rozpočet dusí ekonomiku.
To, že je rozpočet v tak velkém deficitu, by se dalo obhájit tím, že tak vláda pomáhá hospodářskému růstu. Nicméně, tento rozpočet neplní ani tuto klíčovou funkci. Naopak hospodářský růst podvazuje a Českou republiku žene do ještě hlubší krize. Zajímalo by mě, jak si tato vláda vysvětluje, že všechny ekonomiky okolo nás rostou. Německá, rakouská, ale i polská ekonomika roste, zatímco my už několik let ekonomicky stagnujeme. Vysvětlení je podle mě jednoduché. Všechny rozpočty předkládané touto vládou jsou v podstatě protirůstové. Prostě ekonomiku dusí.

Zalezte pod peřinu, vypněte topení.
Hrubý domácí důchod je tvořen, zjednodušeně řečeno, třemi pilíři – vládními investicemi, spotřebou domácností a bilancí zahraničního obchodu. Co dělá vláda dlouhodobě ve svých rozpočtech s těmito pilíři? Lidem snižuje příjmy, neustále je masírujeme tím, že bude hůř a že mají šetřit. V nejlepším případě mají zalézt doma pod peřinu, vypnout topení a modlit se, aby bylo lépe. Logicky tím klesá spotřeba veřejnosti, neboli jedna z klíčových věcí, která pomáhá roztáčet ekonomiku. Když nebudou mít lidé peníze, nebudou ani chodit do divadel a restaurací a nebudou si nic kupovat na sebe, protože budou spořit. To se okamžitě přelévá dál. Mnohé restaurace jsou na pokraji krachu, zavírají se kina i divadla.

Cesta do Chudákova.
Dalším pilířem jsou investice vlády. V tak zoufalé situaci, jako je dnes, snad investiční politika vlády ještě nebyla. Podívejte se, jak dnes vypadá stavebnictví. Nestaví se dálnice, rychlostní silnice, další koridory a důležité silniční trasy. Nestačí se ani opravovat rozpadající se silnice a počet děr v silnicích prudce stoupá. Proč? Prostě proto, že na to vláda nedává peníze. Ale nejde jen o silnice. Neinvestuje se do nemocnic, do škol a do kultury. Podívejte se, kolik zámků, kostelů a cenných kulturních památek se nám doslova rozpadá před očima. A co dělá vláda? Snaží se snad hledat prostředky, aby naše nemocnice poskytovaly pacientům a zaměstnancům lepší komfort, aby školy vypadaly lépe, aby byly kulturní památky v důstojném stavu? Ne. Opět škrty, škrty a zase škrty. To je cesta do Chudákova, a ne do Evropy. Když podříznete investice vlády, okamžitě se to projeví také v zaměstnanosti. Jak mají být stavební firmy schopny lidi zaměstnávat a vyplácet jim mzdy? A co ty desítky dalších firem, které jsou na ně navázány? Jak chce vláda tyto firmy udržet při životě, když jim nedá práci? Tato vláda odmítá dávat práci českým lidem.