Když to zastavíte na jednom konci, zamrzne i ten druhý. Když budou všichni šetřit, sníží se příjmy a nebude z čeho šetřit.

Zvolení nového francouzského prezidenta Francoise Hollanda, vítané hlasitě sociálními demokraty v celé Evropě, vyvolalo v českém tisku skeptické až nevlídné komentáře. Není divu, přichází s něčím novým – a málokdo ví, s čím.

Kdo však měl možnost začíst se alespoň zběžně do 60 programových bodů, kterými Hollande oslovil veřejnost hned na začátku své úspěšné kampaně, viděl, že to je manuál praktických opatření, který si zaslouží mnohem podrobnější debatu než povrchní poznámky o socialistickém „utrácení“ nebo „populismu“.

Leckde je mimochodem naše ČSSD na stejné notě. Hollande třeba doporučuje progresívní zdanění i pro firmy. My navrhujeme vyšší sazbu pro velké síťové firmy, on prostě jednu sazbu (35 procent) pro velké, druhou sazbu (30 procent) pro firmy střední velikosti a za tím ještě jednu výrazně nižší, poloviční sazbu (15 procent) pro nejmenší firmy a živnostníky. U progresívního zdanění osobních příjmů se postupně radikalizoval, v původním volebním programu počítá se 45 procenty u příjmů nad 150 tisíc euro ročně, ale později uvažoval i o další, podstatně vyšší sazbě pro multimilionáře (75 procent).

Když se podíváme do statistik, co že se to v minulých letech, v období charakterizovaném jako finanční krize následovaná fiskální konsolidací, doopravdy stalo, vidíme jednoznačný a výrazný přesun bohatství od středně příjmových daňových poplatníků k nejvyšším příjmovým skupinám.