Když byl naposledy ministrem dopravy významný člen ODS, skončilo to zbohatnutím firmy Viamont, dramatickým rozšířením nemovitého majetku ministra dopravy Aleše Řebíčka a velkými ekonomickými a reputačními škodami pro stát.
 
Stačí připomenout minimálně 12 miliard korun z fondů EU, o které přijde Česká republika díky neprůhledným výběrovým řízením, drahé smlouvy s externími právními poradci nebo množství podivných dodatků ke smlouvě s provozovatelem mýtného systému. Ministr Aleš Řebíček z ODS se stal symbolem klientelismu a střetu zájmů. Dnes je resort dopravy v koncepční a personální krizi a v krizi je také výstavba dopravní infrastruktury. To nezakryje ani rychlý manévr se sloučením s ministerstvem průmyslu a obchodu.
 
Pokud jde o slučování ministerstev, vláda postupuje podivně a chaoticky. Slučování by mělo probíhat na základě analýz nákladů a agend, nikoliv kšeftování mezi koaličními stranami.
 
Pokud Nečasova vláda chce sloučit ministerstva, měla to udělat na počátku svého funkčního období, ne na konci. Slučování resortů těsně před volbami povede k personálnímu chaosu a úprku posledních kompetentních úředníků mimo státní správu. Když už vláda slučuje ministerstva na poslední chvíli před volbami, měla by to učinit po dohodě s opozicí. To se nestalo a neděje.
 
Petr Nečas by neměl podléhat iluzi, že sloučením ministerstev dopravy a průmysl vyřeší mokvající problémy, které v těchto resortech táhne jeho vláda za sebou. Možná je na těch pár měsíců zamaskuje, a řešit se budou během slučování mnohem hůře. Stačí připomenout organizace, které by měly podporovat příliv investic a export a ve skutečnosti je zasáhl personální rozklad, korupční aféry a policejní vyšetřování. Nebo třeba ČD Cargo, které směřuje k hospodářskému propadu velkého rozsahu.
 
Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD