Moje předsevzetí, že budu ve sněmovně hovořit jenom tehdy, když budu o věci něco vědět nebo alespoň tušit, vzala za své, když jsem si přečetl výzvu „Mladých komunistů“: Národe oslavuj, zemřel nepřítel lidu. A kondolence zbývajících soudruhů, která vyjadřovala obdiv nad obětavou prací pro blaho korejského lidu, pro zajištění bezpečnosti KLDR a pro mírové sjednocení korejského poloostrova, jenom potvrzují, že tato strana je nereformovatelná a její principy jsou stále stejné. Kdybych mlčel, určitě by ti, kteří mě zakroužkovali, řekli: Co ty na to, přeješ si únor 1948?

Tak tedy, vážení mladí komunisté, komsomolci – stalinisté!

Vaši výzvu, kterou si mohl každý přečíst na internetu, odsuzuji a považuji za největší nehoráznost naší nové svobody, kterou nám pomohl vybojovat právě náš první československý a později český president Václav Havel. Byl to člověk slušný, drtivou většinou našeho národa, oblíbený  s maximální možnou mírou humanity ve svém počínání, nejenom jako president, ale i jako disident. Dost možná, že právě tyto atributy, kterých se držel a ctil, jsou příčinou toho, že právě Vy, stalinisté, pardon  komunisté, se můžete chovat nejenom v této době tak, jak dokazujete svými slovy a mnohdy i činy.