Po stížnosti rodiny ošetřující lékařka prohlásila, že ústav má k dispozici pouze 1 rehabilitační sestru a ta se nestíhá věnovat tolika pacientům. Jak známo, je velmi důležité navracet starší pacienty co nejrychleji k normálu, protože se při dlouhodobém ležení přidávají komplikace. Už v loňském roce měla známá v tomto zařízení matku a podivovala se prazvláštnímu užívání toalet – v jednom křídle budovy bylo na celé jedno patro funkční pouze

 

WC pro ženy, WC pro muže bylo mimo provoz, dámské WC používali ženy i muži dohromady, pacienti i návštěvníci. Naprosto nechutná záležitost, kdy např.žena vykonává potřebu za ne zcela zataženou plentou a před plentou se u umyvadla myje muž. Jaké překvapení, že i po roce je situace naprosto stejná, WC mužů stále vyřazeno z provozu. To naprosto degraduje lidskou důstojnost, obzvlášť pacientkám to bývá velmi nepříjemné, protože muži si často plentu ani nezatahují. Nebetyčná lhostejnost personálu nebo „škudlení“ na nepravém místě? Tito pacienti už jsou zřejmě považováni za bezpohlavní.

 

Moje známá ví, že jsem obeznámen s problematikou v této oblasti, tak mi zavolala s prosbou o radu či pomoc. Z mých návrhů si vybrala lázně, kde byla a je ochotna zaplatit i více peněz. Jasně si však uvědomuje, že každý nemá takové finanční možnosti, aby si dovolil nadstandardní péči a čeká ho vůbec důstojný konec života?

 

Závěr: Dokud člověk je předmětem jako zboží, zachází se s ním tak. LDN nejsou v žádném případě ústavy následné péče, ale fabrikou na peníze! Sociální změny nesmí ohrozit lidi nebo skupiny lidí, kteří se nemohou aktivně bránit: tedy děti, seniory a handicapované. Největší ostudou státu je totiž neúcta k těm, kteří nás zplodili a nedůslednost ve výchově těch, kteří přijdou po nás.