Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že to, co se tady dnes odehrává a zřejmě bude odehrávat i ve třetím čtení, nemá obdoby. Tady Senát - možná bych mohl vyčítat kolegům ze Senátu, že navrhují změnu jednacího řádu, tedy pravidel pro jednání Sněmovny, když konec konců většina těch, kteří to navrhují, nikdy poslanci nebyla a nezná přesné nuance toho, jak provádí Sněmovna například jednání ve výborech a podobně. Ale vnímám to, že se snažili změnit proces přijímání zákonů k lepšímu, zkvalitnit proceduru, možná ji trošku prodloužit v zájmu kvality. A i když jsem přesvědčen, že o jednacích řádech Sněmovny by měla rozhodovat Sněmovna, stejně tak bych tady plédoval proto, pokud by Sněmovna chtěla měnit jednací řád Senátu, abychom tak nečinili. Že ten návrh v zásadě, i když se mi v mnoha ohledech nelíbí a připadá mi v mnoha ohledech neaplikovatelný, tak je snahou změnit legislativní proceduru k lepšímu.

To, co je na tom opravdu pikantní a paradoxní, na tomto projednávání, je, že tento návrh na zkvalitnění legislativního procesu, který tady předkládá Senát, se má stát v zásadě hlavně nosičem, jehož hlavním cílem bude umožnit vznik klubu pro přeběhlíky, to znamená umožnit snížení hranice počtu poslanců, kterých je potřeba pro zřízení nového poslaneckého klubu. A zároveň je to použito jako nosič pro omezení práv opozice, tedy práva veta například, které může opozice uplatnit při projednávání návrhu ve třetím čtení.

Takže místo toho, aby to byla snaha zkvalitnit legislativní proces, je to snaha pomoci přeběhlíkům, tedy ty zvýhodnit, a naopak upozadit opozici jako takovou. To myslím, že je jednoduché shrnutí toho, co tady dnes probíhá a zřejmě bude probíhat tedy i ve třetím čtení a my jako sociální demokraté rozhodně s tímto souhlasit nemůžeme.

Pokud se v této Poslanecké sněmovně v minulém volebním období debatovalo o počtu členů jednotlivých poslaneckých klubů, tak debata podle mého názoru byla racionální v tom, že počet poslanců, který byl vyžadován v té době, tedy deset, nevyhovoval například straně Zelených. Straně, která prošla volbami, straně, která přestože získala a překročila pětiprocentní hranici, nezískala deset, ale pouze šest poslanců. Proto tady vznikla politická dohoda a i sociální demokracie tehdy podpořila snížení hranice pro poslanecké kluby, které vzniknou po volbách a pro kluby, které projdou volbami, přestože deset poslanců nemají. To si myslím, že je řešení, které je v zásadě obhajitelné.

To, co pro nás je nepřijatelné, aby se snižovaly podmínky, tedy potřeba deseti poslanců pro zřízení klubu, který vzniká pouze z přeběhlíků. Protože nikdo jiný než přeběhlíci tuto podmínku splnit nemusí. Protože pokud poslanci jsou zvoleni za svou politickou stranu, tak si vždy vytvoří klub, i kdyby byli pouze tři. V případě přeběhlíků je limit deset, já myslím, že je malý, skoro bych navrhoval, že by tady takoví přeběhlíci ani neměli vytvořit klub, pokud neprošli volbami. Koneckonců lidé to nechápou, když se s nimi bavíme. Stále dokola opakují jednu otázku, jak je možné, že paní Karolína Peake je místopředsedkyní vlády za stranu, kterou nikdo nevolil. Ale to už je věcí vysvětlování, trpělivého vysvětlování voličům, že ty přeběhlíky tady máme. Ale myslím si, že je naprosto neoprávněné, abychom ještě snižovali podmínky pro vytvoření jejich klubu, aby tady byl předseda klubu strany, kterou nikdo nevolil a který tady bude mít právo přednostního vystoupení a bude se tvářit jako že on je stejně rovnocenný jako předsedové těch klubů a bude se tvářit, že je mezi těmi, kteří byli zvoleni voliči. Tak to není a není důvod to jakkoli ulehčovat.

Takže na jedné straně omezení práv opozice , na druhé straně posílení práv přeběhlíků a to je důvod, proč takový zákon nemůžeme podpořit. Děkuji.