V minulém rozhovoru jste řekl, že se i ve vaší kauze objevuje takzvaný univerzální svědek. Co si pod tímto pojmem má běžný čtenář konkrétně představit a podle čeho pozná, že nejde o standardního svědka, ale o člověka, který se v systému pohybuje účelově?

Oficiální definici tohoto pojmu přesně neznám, ale selským rozumem lze takto v trestním řízení označit osobu, jejíž svědectví je klíčovým důkazem v řadě nesouvisejících kauz, ve kterých se jedná o závažnou trestnou činnost. To by se snad dalo pochopit, pokud by vyšetřování těchto věcí probíhalo souběžně, ale nikoli řadu let po sobě, dokonce po odsuzujících rozsudcích. Nejsem sice znalec kriminálního prostředí, ale pro pochopení čtenářů si to dovolím srovnat se vztahem v byznysu, kde se pohybuji již několik desetiletí. Pokud s někým obchoduji a on mě podrazí, tak s ním nejen už žádný obchod neuzavřu, ale pokud to udělá opakovaně více lidem, ztratí u opravdových obchodníků důvěru. Předpokládám, že v kriminálním prostředí to bude obdobné, nemluvě o tom, že tento „rybníček“ je mnohem menší a lidé se v něm více znají. Těžko lze tedy předpokládat, že pokud tato osoba takto někoho podrazí a ten je dokonce na základě jeho výpovědi odsouzen, těžko bude hledat někoho, kdo jí bude následně věřit při páchání trestné činnosti. Nemluvě o tom, když je to o této osobě veřejně známo. Tyto kauzy jsou totiž většinou medializovány. Dalším spolehlivým ukazatelem je, že svědectví takové osoby je často jediným přímým důkazem v případu, kde chybí nebo je jen málo jiných důkazů.

Když se dnes podíváte na své vlastní trestní stíhání, v čem přesně podle vás spočívala role těchto „univerzálních svědků“? Byli podle vás jen ochotnými vypovídajícími, nebo součástí širší konstrukce, na níž pak policie a státní zástupci stavěli celý příběh?

K této otázce se vyjádřím jen okrajově, neboť se jedná o takzvaně živou kauzu, která je v přípravném řízení sice již více než 7 let, ale přesto je pořád živá. V této kauze, jak jsem již uvedl v minulém rozhovoru, je také jeden z takových univerzálních svědků, který svědčí v mnoha veřejně známých kauzách, a to dokonce i s mezinárodním přesahem. Nemohu být konkrétní, ale jsou mu např. poskytovány naprosto nestandardní výhody při výkonu trestu, ale až poté, co je toto svědectví tzv. na „papíře“. Nikomu nepřijde zvláštní, že takový člověk nejdříve opakovaně trvá na verzi, která nic neprokazuje, následně výpověď otočí, svědčí proti „zájmové osobě“ a čistě náhodou se následně objeví zcela nestandardní výhody pro tohoto svědka.

To samé se stalo i mně. Vyrazili mi hlavní dveře, byl jsem teatrálně zatčen příslušníky URNy, která zatýká ty nejtěžší zločince, a to i přesto, že v domě byly mé dvě malé děti, a trestně stíhán. Následně bylo toto trestní stíhání státním zástupcem zastaveno. Velkou roli v tom hrál i onen svědek, který vypovídal o mé údajné trestné činnosti. Tu jsem měl spáchat ve společnosti AUTO GAMES. Ovšem v tu dobu jsem s touto společností neměl nic společného, žil jsem a pracoval v jiné části republiky.

V tu dobu jsem také pochopil „profesionalitu“ příslušníků elitního útvaru, kteří tuto skutečnost nebyli schopni zjistit triviálním dotazem na správu sociálního zabezpečení. Přesto jsem byl stíhán pouze proto, že to tvrdil univerzální svědek. Ani prokázání nemožnosti spáchat trestnou činnost mi však nepomohlo. Po zastavení trestního stíhání bylo trestní stíhání proti mé osobě opět zahájeno, neboť tento svědek neskončil. Při druhé výpovědi si pro mě záhadným způsobem vzpomněl, že minimálně od 4. 12. 2009 jsem o všem věděl a minimálně od tohoto data jsem údajnou trestnou činnost páchal. Vlastně přidal další podrobnosti, které si předtím nepamatoval. Nic divného po cca deseti letech… Co si o takovém svědectví myslet? To ať posoudí čtenář sám.

V souvislosti s kauzami Pavla Buráně se objevuje jméno Aleše Piskláka. Jak podle vás tato postava zapadá do širší mozaiky celé kauzy a proč je důležité, aby se veřejnost zajímala právě o jeho roli?

Údajně se jedná o člověka, který se zná s oním výše popisovaným univerzálním svědkem z kauzy Cupral, kde oba vystupovali jako spolupracující obvinění. Je to veřejně známá informace.

Podle informací, které máme k dispozici, měl Aleš Pisklák figurovat v situaci, kdy byla nabízena možnost „zařídit“, aby jeden z klíčových svědků začal mluvit jinak, respektive „řekl pravdu“, a to za vysokou finanční odměnu. Co taková informace podle vás vypovídá o důvěryhodnosti svědeckého systému v podobných kauzách?

Ano, pan Pisklák byl iniciátorem a prostředníkem, který oslovil jednoho ze zaměstnanců Pavla Buráně s tím, že onen popisovaný univerzální svědek, který byl podmínečně propuštěn z výkonu trestu, chce panu Buráňovi říct pravdu o jeho svědectví proti jeho osobě, popřípadě učinit výpověď před soudem. Říkáte si: paráda, to zní dobře… Ovšem má to jednu vadu na kráse. Požadoval za to 20 000 000 Kč. Z opatrnosti bylo vše oznámeno ze strany pana Buráně příslušným složkám Policie ČR. Následně pod dohledem NCOZ došlo k několika schůzkám s panem Pisklákem, vzniká notářský zápis, který učinil onen univerzální svědek. Je přislíbeno zajištění finančních prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení, plánuje se jejich předání… A světe div se, den před předáním sklapne klec a oba dva, jak zprostředkovatel, tak svědek, jsou policií zadrženi. Podivuhodné na této události je ovšem to, že součástí předání mělo být samostatné a kompletní vyjádření svědka k okolnostem případu pana Buráně. Mohu se jen domýšlet, proč toto vyjádření nebylo vhodné. Vždyť by se z něj policisté mohli dozvědět mnohem více informací, než v tu dobu měli, a to bez jakéhokoli rizika. Nebo to snad bylo riziko pro osoby, o kterých by dotyčný mluvil? Mimo jiné to měli být policisté a státní zástupci. O tom ať si opět udělá čtenář závěr sám.
Výsledkem je obvinění tohoto „svědka“ z křivého obvinění veřejných činitelů na základě údajů uvedených v notářském zápise. A pan Pisklák z této kauzy odchází jako svědek. Dle mého názoru se jednalo o provokaci, která se ovšem vymkla někomu z rukou. Já osobně jej vnímám jako informátora policie.

Jestliže někdo podle těchto tvrzení vystupuje v roli člověka, který je schopen zprostředkovat změnu zásadní výpovědi, nevypovídá to podle vás o tom, že se se svědectvími v zákulisí fakticky obchoduje? A je právě tohle moment, kdy se z trestního řízení stává spíš mocenská hra než hledání pravdy?

Nevím, zda se z trestního řízení stává mocenská hra, o tom nechci spekulovat. Spíše bych to řekl pořekadlem „kdo chce psa bít, hůl si vždy najde“. Ale zaráží mě skutečnost, že se kriminálníkům, a to dokonce ve výkonu trestu, nabízí různé výhody, píšou se jim přípisy k soudu, že účinně spolupracují s orgány činnými v trestním řízení, aby dříve dosáhli podmínečného propuštění atd., aniž by se ověřovala věrohodnost skutečností, o kterých vypovídají. Není to náhodou výměna něco za něco?

Velmi kontroverzně působí i to, že Aleš Pisklák podle popsané verze neskončil jako exemplární obviněný, ale naopak se celá věc odložila a jeho jednání nebylo kvalifikováno jako trestné. Jak si vysvětlujete tento prapodivný vývoj a co to podle vás říká o práci státních zástupců v podobných případech?

Víte, k tomuto se těžko vyjadřuje a mně nepřísluší hodnotit práci státních zástupců ani orgánů činných v trestním řízení. Ale myslím si, že někteří z nich by se konečně měli zamyslet nad svou prací a sáhnout si do svědomí, zda je u nás vše v souladu s právem a životem v právním státě.

A co by se mělo změnit? Mělo by se zamezit zneužívání institutu spolupracujícího obviněného, řádně hodnotit účelovost takových lidí, důsledně hodnotit výpovědi univerzálních svědků, zvláště pak, pokud jsou protřelými kriminálníky, důsledně vykonávat dozor nad přípravným řízením a v neposlední řadě důsledně hodnotit důkazy, a nejen ty, které svědčí v neprospěch trestně stíhaného, ale i ty, které svědčí v jeho prospěch.

Další věcí je, že orgány činné v trestním řízení takřka nenesou odpovědnost za chyby, které udělají, a tím nemyslím právní názor. Vezměte si můj shora uvedený příklad. Policista neověří zásadní skutečnost, zda jsem se vůbec mohl pohybovat v místě páchání trestné činnosti, a tím ji i spáchat, a přesto proti mně zahájí bezdůvodně trestní stíhání a navrhuje vazbu. Myslíte, že za tuto školáckou chybu nesl odpovědnost? Nenechte se vysmát, nic se nestalo.

Ale vím o případech, kdy občan podal trestní oznámení, tedy že se domnívá, že se stala trestná činnost, a dává podklady k tomuto ověření. Výsledek? Je trestně stíhán mimo jiné pro křivé obvinění… Jeden si prostě může dělat, co chce, bez následků, ten, kdo zastupuje stát, a druhý musí vážit slova, přestože že policie vyzývá veřejnost ke spolupráci při odhalování trestné činnosti. Myslíte si, že občan po takové zkušenosti něco oznámí? Ne. A bude policista dělat důsledněji svou činnost, když se mu nic za takové „banální“ pochybení nestalo, vždyť byla pouze trestně stíhána nějaká osoba, které hrozila vazba? Odpověď je stejná: Ne.

Není právě tady vidět zásadní dvojí metr? Na jedné straně tvrdý postup proti lidem, které chtějí orgány činné v trestním řízení stíhat, na druhé straně mimořádná shovívavost vůči osobám, které se pohybují kolem manipulace výpovědí a zákulisních dohod. Máte pocit, že v těchto kauzách nejde jen o selhání jednotlivců, ale o zaběhnutý mechanismus?

Ono dvojí metr, to je těžké. Ale co si máte myslet o našem právu a spravedlnosti, když spravedlnost spíše věří kriminálníkům a lumpům než bezúhonným lidem žijícím spořádaným životem, odvádějícím daně, ze kterých je tato spravedlnost placena. Nemyslím si a doufám, že se pořád jedná o selhání jednotlivců, a ne o systémovou chybu. I když těch jednotlivců je na můj vkus mnoho, ale to souvisí s mým vyjádřením ohledně odpovědnosti za chyby a ověřování věrohodnosti výpovědí.

Když to celé shrneme: Je největším problémem nedůvěryhodnost samotných svědků, nebo spíš fakt, že státní zástupci a policie podle vás takové osoby motivují a používají jako nástroj pro předem vybraný výsledek?

Víte, na toto se strašně špatně odpovídá, nicméně pokud je někdo ve výkonu trestu a najednou se rozpomene, že ví o nějaké trestné činnosti jiných osob a je ochoten vypovídat o této činnosti z minulých let, budí to přinejmenším dojem účelovosti. Když vezmu konkrétní příklad: člověk je odsouzen na 5 let za podvod, odsedí si 2,5 roku a poté se rozpomene, že to bylo jinak, že vlastně to, za co byl odsouzen, tak nebylo? Zvlášť když mu to pomůže ke schválení podmínečného propuštění na svobodu? Vím, ono se to zdůvodní, že se resocializoval a došlo k nápravě, ale… Je s podivem, že takový svědek je důvěryhodný pro veškeré orgány činné v trestním řízení, zvlášť když takový člověk je po své resocializaci ve vězení jen pár měsíců po propuštění trestně stíhán pro další trestnou činnost. Asi se na resocializaci hledí jen během výkonu trestu.

Pozn.: Redakce se opakovaně snažila kontaktovat Aleše Piskláka s žádostí o vyjádření a s nabídkou rozhovoru, vždy bez reakce.